Úprava JDAM-ER pro ukrajinský Su-27 se ukázala být obtížnější, než se očekávalo

Zprovoznění JDAM-ER na sovětském stíhacím letounu vyžadovalo více úsilí a důvtipu než v případě AGM-88 HARM nebo Storm Shadow.

Velení ukrajinského letectva zveřejnilo fotografii, na níž je vidět řízená klouzavá puma JDAM-ER pod křídlem stíhacího letounu Su-27. Tato jediná fotografie odhaluje obtíže, kterým museli konstruktéři čelit při integraci americké zbraně do výzbroje stíhačky vyrobené v SSSR.

Jde o to, že „integrovat přesně naváděnou zbraň“ znamená splnit mnohem více úkolů než jen najít způsob, jak bombu připevnit. I když i výroba pevného bodu byla pravděpodobně také docela složitý problém. Navíc v konkrétním případě JDAM-ER to mohlo vyžadovat ještě více úsilí než zprovoznění AGM-88 HARM.

Tehdy to bylo možné, protože byl použit pylon LAU-118/A – standardní hardpoint pro západní letadla. Byl zasazen na vrchol pylonu sovětské konstrukce. Mimochodem, řízená střela Storm Shadow/SCALP byla integrována s využitím hotových pylonů sejmutých z vyřazených útočných letounů Tornado.

Když však došlo na JDAM-ER, museli konstruktéři vyrobit složitější zařízení. Samotná bomba se uchopuje pomocí vystřelovacího stojanu. Podle vzhledu se zdá, že jde o MAU-50, určenou pro útočné letouny A-10 Thunderbolt II. Stojan pojme bombu o hmotnosti až 907 kg.

Nejdůležitější však je, že tento stojan je implantován do jiného adaptéru, který nelze identifikovat. U západních letounů je nosič instalován přímo do hardpointu a zcela se skrývá uvnitř křídla.

Naopak adaptér použitý na Su-27 je polootevřený a má náběžnou hranu. U amerických letounů se žádné takové zařízení nenašlo.

Z tohoto důvodu můžeme předpokládat, že integrace JDAM-ER vyžadovala od specialistů vytvoření tohoto unikátního adaptéru. Navíc jej vyrobit v krátkém čase, provést testy a vyrobit v takovém počtu, aby letouny mohly novou zbraň používat proti ruským silám.

Zdroj: Wikipedia, Defense Express, redakce