„Plnil jsem střelu podle návodu na YouTube“: Skutečný příběh muže, který denně zachraňuje zvířata v terénu

Představte si to. Zazvoní telefon, volá policie. A na druhé straně se ozve: „Máme tady koně, osla a kozla. Na dálnici.“ Ne, to není začátek vtipu. Tohle je realita jednoho chlápka, který dělá práci, o které jste možná nikdy nepřemýšleli – odchyt zvířat.

V novém videu YouTubera STN se představuje muž, který už dvanáct let jezdí po celé republice, aby chytal všechno od toulavých psů až po nelegálně chované šelmy. A jeho příběhy jsou naprosto neuvěřitelné. Často brutální, občas vtipné, ale vždycky plné reality, kterou většina lidí nevidí.

Začínal skromně. Auto za osm tisíc, pár piškotů, staré vodítko. Prvního psa si dovezl domů. „Měl jsem ho zavřeného v kuchyni, protože za dveřmi byl jiný můj pes. No a do rána mi sežral pekáč výpečků, co jsem měl na kamnech.“

Dnes má profesionální vybavení, sanitní vůz, klece, odchytové prostředky a spolupracuje s desítkami obcí. Během let zjistil, že práce není těžká kvůli zvířatům. „Se zvířetem se vždycky domluvím. S lidma je to horší,“ říká bez váhání.

Pštros ve sněhu

Zní to jako vtip, ale opravdu se to stalo. „Najednou ti zvoní telefon a říká: Dobrej, já mám tady pštrosa na dolní stanici lanovky… v Klínovci. Já říkám: Jo jo, a žraloka v Labi. A on na to: Já jsem fakt policajt a fakt tady mám ve 40 centimetrech sněhu pštrosa.“

A tak vyrazil. Na horách opravdu stál velký, zmatený pštros. Utekl z Rakovnicka a doputoval až do Klínovce. Vydržel celý měsíc na útěku. Hon na něj připomínal grotesku – pštros utíkal, záchranář se bořil ve sněhu. A nakonec ho doslova připlácnul obrovským podběrákem.

Když vás přejede vaše vlastní dodávka

Existují chvíle, kdy se všechno semele tak rychle, že člověk nemá šanci si to ani pořádně uvědomit. Tohle je přesně ten případ. Celé to začalo jako rutinní zásah. Pes, který pokousal několik lidí, měl být převezen na vyšetření. Jenže realita byla jiná.

„Ten pes pokousal tři lidi, fakt ošklivě. Jel jsem ho odchytit, dal jsem ho do klece, no a jak jsem se snažil zavřít dveře, dodávka se rozjela a přejela mě. Tříapůltunová dodávka. V tu chvilku pro mě letěl vrtulník.“

Přestože šlo o těžký úraz, dlouho v nemocnici nezůstal. A ne proto, že by už byl v pořádku.

„Po čtyřech dnech jsem podepsal revers a utekl jsem z nemocnice. Já nemocnice z duše nenávidím,“ říká bez zaváhání.

Tento člověk zkrátka nevydrží v klidu. Ne když venku čekají další zvířata – a další lidé, kteří si s nimi neví rady.

Děsivé „kočičí báby“

Na první pohled působí neškodně. Malá, hebká stvoření, která si spokojeně předou na klíně. Jenže v rukou nesprávných lidí se i kočky mohou změnit v problém – a někdy dokonce v nebezpečí.

Řeč je o tzv. „kočičích bábách“ – ženách, které doma hromadí desítky, někdy i stovky koček, často v naprosto nevyhovujících podmínkách. Zápach, infekce, zanedbaná péče i psychická nevyrovnanost jsou v těchto případech běžnou realitou.

„To je až mýtická postava. To není parodie v Simpsonech. To je naprosto reálný typ člověka,“ říká s jistou dávkou nadsázky, ale i vážnosti.

A přestože si většina lidí myslí, že mezi domácími zvířaty jsou právě psi ti nebezpeční, praxe odchytářů často ukazuje něco jiného.

„Dvakrát po sobě během dvou tří dnů odvážela záchranná služba ženskou, protože jí prostě napadla kočka.“

Střela podle YouTube

Odchyt zvířat často vyžaduje nejen pevné nervy a fyzickou připravenost, ale i věci, které nejsou zrovna běžnou součástí domácí výbavy. Patří sem třeba i narkotizační foukačka – nástroj, který se používá při odchytu zvířat, která by mohla být nebezpečná nebo extrémně stresovaná. Jenže co dělat, když ho máte v ruce poprvé? A instrukce jsou jen na papíře a někde na internetu?

„Sedím v autě… spolujezdec, papírovej manuál, vedle toho YouTube. A tam jsem sledoval, jak se vlastně ta střela plní,“ vzpomíná odchytář. Byla to jeho první zkušenost s ostrou šipkou. Žádný výcvik, jen zvíře, které je potřeba uspat – a obrovská zodpovědnost, aby se nic nepokazilo.

Jenže věci nešly tak, jak by měly. „Pětistovka vyhozená z okna. Udělal jsem to obráceně.“ První pokus skončil fiaskem. Narkotizační látka nefungovala správně a celá situace se musela řešit znovu – improvizovaně a ve stresu.

Tato historka ukazuje, v jakých podmínkách často lidé v terénu pracují. Žádné školení, žádná záloha. Jen člověk, který dělá, co je potřeba – i když návod právě sleduje na mobilu. V práci, kde selhání může znamenat nejen neúspěch, ale i zranění, je každý zásah zkouškou odvahy i důvtipu.

Nepřetržitý provoz, nulová jistota

Za dvanáct let si dopřál jediný týden dovolené. „Kdo to vezme za mě? Nikdo,“ poznamená suše, bez potřeby se litovat. Nemá záskoky, nemá operační středisko, ani tým, který by ho mohl nahradit. Jen on sám, jeho instinkt, zkušenosti.

Tato práce není o penězích. Nečekejte výhody, benefity ani jistotu. Není to byznys. Je to rozhodnutí, které člověk udělá jednou – a pak už jen pokračuje. Styl života, ve kterém se denně střídá adrenalin s frustrací, improvizace s vyčerpáním, a někdy i čisté šílenství s nečekanou vděčností.

Odchytář není hrdina z plakátu. Je to někdo, kdo v tichosti dělá práci, kterou by jiní odmítli. Kvůli zvířatům, která se neumí bránit. Ať už jde o zraněného psa, vyplašeného koně na dálnici nebo starou paní, která nezvládá dvacet koček v jedné místnosti.

A když se ho zeptáte, co je nejhorší? Odpověď přijde rychle. „Když se bojí oznamovatel i my – vyhlašujeme hnědý kód.“ To je moment, kdy všichni ztichnou. Protože i v této práci existují dveře, za které se nechce nikomu.