Z polí rovnou na frontu: Ruský střelný prach z „legálních zdrojů“

Bez střelného prachu by to na bojišti moc dlouho nešlo. Žádné granáty, žádné rakety, žádné střely. Zní to jako samozřejmost, ale právě tahle nenápadná směs chemikálií je pro moderní válku naprosto zásadní. A teď se ukazuje, že i když se Západ snaží Rusku všechny tyhle suroviny odříznout, realita je složitější.

Střelný prach je dnes jiný než ten černý, co vymysleli kdysi v Číně. Ale základ zůstává – výbušná směs, která po odpálení vyvine obrovskou energii. Moderní varianty používají kyselinu dusičnou a sírovou. A právě ty jsou v centru aktuálního problému.

Tyto chemikálie totiž nejsou jen součástí vojenské výroby. Běžně se využívají i v civilním průmyslu – především při výrobě hnojiv. A právě tato dvojí použitelnost otevírá Rusku cestu, jak se k nim legálně dostat, navzdory sankcím.

Co jednou vstoupí do továrny jako zemědělská surovina, může na konci linky skončit jako náplň v dělostřeleckém granátu. A to je problém, na který klasická pravidla kontroly vývozu nestačí.

Podle Bloombergu proudí do Ruska stále tuny těchto látek. Na první pohled v pořádku – využívají je přece výrobci hnojiv. Jenže to není tak jednoduché. Tyto chemikálie se totiž dají použít i na výrobu TNT, střelného prachu nebo raketového paliva. A v Rusku rozhodně ví, jak na to.

Obě firmy mají volné ruce. Nejsou na žádném sankčním seznamu. Důvod? Potravinová bezpečnost. Kdyby přestal export hnojiv, byl by to problém hlavně pro země globálního jihu. A tak se vozí dál. Oficiálně. Legálně. A přitom část těchto látek zřejmě končí v továrnách na výbušniny.

Z ukrajinského pohledu je to dost zásadní věc. Každý den čelí ruské armádě, která dál chrlí dělostřelecké granáty a rakety. A sankce? Ty zatím zjevně nestačí. Pokud se Rusku bude dál umožňovat přístup k zásadním chemickým složkám, výroba výbušnin poběží dál. I když třeba pod záminkou hnojení polí.