Dotkni se a zemřeš: Pozůstatky kazetové munice se mění v ještě horší hrozbu

Když se řekne kazetová munice, asi si většina lidí vybaví něco jako velký výbuch. Ale ono je to vlastně trochu jinak. Tyto speciální bomby se totiž ve vzduchu otevřou a vypustí desítky až stovky malých náloží – takzvaných bombletů.

Výsledkem je spousta menších explozí rozesetých na velkém prostoru. Skvělé na likvidaci pěchoty nebo vozidel, ale s velmi temnou stránkou. Problém je, že spousta z nich nevybuchne. Zůstanou ležet v trávě, v polích, v lesích. A čekají. Často celé roky. Nikdo přesně neví, kolik jich kde je. Najít všechny je prakticky nemožné.

Příklad? Ruská bomba RBK-500. Vznikla ještě v roce 1987. Váží půl tuny a zvládne nést až 565 malých bombletů. A tyto bomblety mají velikost, která by se snadno schovala do dlaně. Když se po dopadu neaktivují, jsou v podstatě neviditelné. A přitom smrtící.

Ukrajina má s těmito bomblety obrovský problém. Už několik let je jejich odklízení na denním pořádku. Ukrajinští ženisté na tom pracují v podstatě pořád. A bohužel, není to jen dědictví po ruské armádě.

I ukrajinské síly používají kazetovou munici, hlavně díky západní pomoci. Submunice z těchto dodávek mají sice často jiný tvar nebo velikost, ale problém zůstává stejný – když nevybuchnou, jsou těžko dohledatelné.

A situace je vážná. Ukrajina je teď vysoce zaminovaná a kontaminovaná země. Žádné rychlé řešení není na obzoru. Stárnutím tyto bomblety korodují a stávají se čím dál nestabilnějšími.

Stačí šlápnout, kopnout, nebo někdy jen dotknout se, a může dojít k tragédii. Proto vznikla Úmluva o kazetové munici, aby se podobné hrozby v budoucnu omezily.