Military

F-35 Lightning II: Nizozemské letouny a jejich nová jaderná mise

Stíhací letoun F-35 Lightning II Joint Strike Fighter převezme úlohu jaderného letounu NATO. Dříve tento úkol plnily letouny F-16.

Lockheed Martin F-35 Lightning II je americký jednomístný jednomotorový víceúčelový bojový letoun typu stealth, určený k plnění úkolů vzdušné nadvlády a úderných misí; má také schopnosti elektronického boje a zpravodajství, sledování a průzkumu. Hlavním dodavatelem letounu F-35 je společnost Lockheed Martin a hlavními partnery jsou společnosti Northrop Grumman a BAE Systems.

Letoun má tři hlavní varianty: F-35A s konvenčním vzletem a přistáním (CTOL), F-35B s krátkým vzletem a svislým přistáním (STOVL) a F-35C s letadlovou lodí (CV/CATOBAR).

F-35 poprvé vzlétl v roce 2006 a do služby vstoupil v červenci 2015 ve verzi F-35B pro americkou námořní pěchotu, následovaný verzí F-35A pro americké letectvo v srpnu 2016 a verzí F-35C pro americké námořnictvo v únoru 2019. První bojové nasazení proběhlo v roce 2018 izraelským letectvem. Letoun F-35 se má stát základním kamenem taktického letectva NATO a amerických spojeneckých vzdušných sil, a jeho provoz je plánován až do roku 2080.

Přechod na neviditelné letouny F-35 zmírňuje problémy spojené s důvěryhodností jaderného odstrašení NATO. Až dosud se jaderné odstrašování opíralo o gravitační bomby B-61 americké výroby shazované stíhačkami F-16, které potřebovaly velkou hmotnost, aby pronikly významnou protivzdušnou obranou, a závisely na koordinovaných operacích doplňování paliva ve vzduchu, aby dosáhly cílů na značné vzdálenosti.

V jakémkoli scénáři druhého úderu, kdy by počáteční jaderný útok komplikoval přijetí spořádaného plánu akce, by jistota provedení odvetného úderu prostřednictvím letounu s dvojí schopností nebyla výkonností letounu F-16 zaručena.

Na druhou stranu má F-35 několik systémů, které zvyšují důvěryhodnost jaderného odstrašení NATO. Jeho schopnosti stealth a pokročilá sada senzorů mu umožňují pronikat protivzdušnou obranou, pomocí nástrojů elektronického boje potlačovat a rušit nepřátelské radary a poté přesně lokalizovat cíle pro pilota.

Tato schopnost stealth je zvláště výhodná v kontextu Evropy, která se potýká s konfliktem na východním křídle NATO. Ve válce na Ukrajině Rusko posílilo svou vrstvenou protivzdušnou obranu, což vedlo ke stavu vzájemného odepření přístupu ke vzdušnému prostoru. Po většinu války byla vzdušná nadvláda, dlouholetý doktrinální cíl vzdušných sil na mezinárodní úrovni, zmařena.

Pro obě strany konfliktu bylo použití vzdušných prostředků závislé na pozemní podpoře, která měla zajistit vzdušný prostor proti účinné munici země-vzduch. Proto byly vysoce hodnotné platformy určeny pro mise blízké vzdušné podpory, zatímco schopnost úderu na dlouhé vzdálenosti zajišťovaly především zbraně standoff, včetně bezpilotních letounů a řízených střel.

Zdroj: Wikipedia, EurAsian Times, redakce