FV4005 Stage II – nejvýkonnější stíhač tanků, jaký byl kdy postaven

Krátce po druhé světové válce se Británie pustila do vývoje nové generace stíhače tanků. Nová zbraň využívala podvozek tanku Centurion a byla vybavena nejvýkonnějším tankovým kanónem v historii.

Na přehlídce vítězství v Berlíně v září 1945 Rusové ohromili svět představením tanku IS-3. Nová generace sovětských těžkých tanků se Západu jevila jako vážná hrozba a technologický průlom – těžce vyzbrojené a pancéřované nové IS byly relativně lehké a kompaktní.

Pro Západ se možnost zničení takového stroje stala naléhavou nutností. Na britské straně se jako odpověď na tuto výzvu ukázal stíhač tanků – neobvyklá konstrukce nazvaná FV4005 Stage II.

Nejsilnější ničitel tanků

Jednalo se o experimentální stíhač tanků, postavený na podvozku tanku Centurion. To, co na něj bylo nasazeno, nemá v dějinách pancéřových zbraní obdoby – soudě podle ráže a rozměrů by se hodil spíše pro námořní a lehké křižníky.

Britové předpokládali, že nová zbraň bude ničit cíle kryté pancířem ráže 152 mm, nastaveným pod úhlem 60 stupňů, ze vzdálenosti 1800 m. Za tímto účelem byl na tank namontován kanon L4 ráže 183 mm, který byl umístěn ve velmi velké pancéřové věži, jež poskytovala prostor pro práci posádky.

Výbuch místo průniku

L4 střílela projektily HESH (High-Explosive Squash Head) o délce 1440 mm a ráži 183 mm, které se od typické protitankové munice lišily nejen velikostí.

Testy ukázaly, že ke zničení tanku není vůbec nutné prorazit jeho pancíř. Střely HESH to teoreticky zvládaly dobře. Stačil výbuch přímo na cíli nebo někde v jeho blízkosti. Její síla byla tak velká, že i bez proražení pancíře zcela zničila jakýkoli tank.

Vozidla, na která se takto střílelo, byla někdy rozdrcena nebo, jako v případě testovaných Centurionů, z nich odlétly věže nebo se roztrhla korba napůl. Ačkoli formálně tehdy nepronikl žádný z pancéřových plátů, zaručovalo to zničení i těch nejsilněji pancéřovaných objektů.

První protitanková řízená střela Malkara

Práce na vývoji byly přerušeny po postavení celkem tří prototypů. Jedním z důvodů se ukázalo být ověření schopností IS-3 – ruské tanky se ukázaly být méně hrozivé, než se původně myslelo. Druhým důvodem ukončení programu FV4005 Stage II byl vývoj první generace moderních řízených protitankových střel.

Britské střely Malkara nabízely schopnost ničit tanky srovnatelnou s výkonným dělem, ale byly mnohem levnější, jednodušší a menší. V důsledku toho mohla být lehčí kolová vozidla, jako jsou nákladní automobily Humber Hornet vyzbrojené raketomety, rovněž přizpůsobena roli stíhačů tanků.

Zdroj: militaryfactory.com, dst.defence.gov.au