Ghadír vidí všechno: Írán spustil síť radarů s dosahem přes 1100 km

Írán zbrojí. A není to jen tak ledajaké posilování. Na severozápadě země i podél Perského zálivu teď roste nová síť radarů s názvem Ghadír.

Síť radarů Ghadír má jasný úkol. Chránit zemi před vzdušnými útoky všeho druhu – od letounů přes střely s plochou dráhou letu až po balistické rakety. Dosah systému přesahuje 1100 kilometrů pro raketové cíle. Pro letadla je to zhruba 600 kilometrů.

Radar je navíc vybaven pokročilou technologií, která umožňuje detekovat i obtížně zachytitelné objekty, jako jsou stealth letouny nebo malé drony. A to i v náročných podmínkách rušení.

Tady už se nebavíme o běžném radaru. Ghadír totiž používá vysokofrekvenční vlny, které se odrážejí od ionosféry. Díky tomu dokáže sledovat objekty, které jsou stovky kilometrů za zakřivením Země.

Nová stanice u města Tabríz má výhodnou polohu. Leží vysoko v horách, kde má radar větší rozhled a zlepšuje přehled směrem k západu, kde Írán očekává případné útoky. Možná z Turecka, možná od amerických základen v Iráku.

A pak je tu Perský záliv. Tady se rozmístily další radary. Sledují, co se děje na moři. Letadlové lodě, stíhačky, střely s plochou dráhou letu – všechno toto mají Ghadíry na radaru.

Ghadír se poprvé se objevil už v roce 2011, ale teď se dočkal pořádného rozšíření. Vyvíjela ho složka Revolučních gard, která má na starosti letecké a raketové systémy. A tvrdí, že si všechno vyrobili sami. Že se inspirovali ruským radarem Rezonans-N? Možná. Ale veřejně to nikdo nepřizná.

Tyto radary mají jednu velkou výhodu – je těžké je rušit nebo zničit. Írán tvrdí, že přežijí i elektronickou válku. Ale něco za něco. Jejich umístění je známé. Satelitní snímky a otevřené zdroje je ukázaly celému světu. A to je problém. V případě útoku se právě ony stanou prvním cílem.

Není to ale jen o technice. Je to také o tom, co ty radary symbolizují. Jsou to oči Íránu. A taky vzkaz. Turecku, Iráku, Americe, Saudské Arábii. A pokud přijde další konflikt, Ghadír bude první, kdo zahlásí poplach.