Rusové ve snaze odstranit nedostatek vybavení opět sahají po jednotkách vyráběných pro zahraniční zákazníky. Dříve to byly tanky T-90S pro Indii a nyní systémy Pancir-S1 pro Irák. Přinášíme přehled výkonů těchto strojů.
Na ruském profilu na Telegramu se objevilo video, na kterém jeden z Rusů velmi chválí svůj protiletadlový systém Pancir-S1. Do očí bije neobvyklá kamufláž. Jedná se totiž o pouštní nátěr, který používají irácké ozbrojené síly.
Jedná se tedy o přinejmenším třetí známý případ, kdy Rusko ukradlo zásoby techniky určené pro zahraniční zákazníky (hned po dělostřeleckých granátech pro Ázerbájdžán a tancích T-90S určených pro Indii). Tyto kroky způsobují obrovský pokles významu Ruska jako vývozce zbraní, jehož pozice v důsledku dopadů války na Ukrajině značně utrpěla a v příštích letech bude dále klesat.
Pancir-S1 – jeden z hlavních ruských exportních hitů
Protiletadlový systém Pancir-S1 je jedním z nejnovějších a klíčových úspěchů ruské obrany. Počátky této zbraně sahají do 90. let 20. století. V té době Rusové kvůli vážným finančním problémům hledali levnější provozuschopnou náhradu za systémy 2K22 Tunguska. Za optimální řešení bylo považováno zabudování palebného modulu do standardního nákladního automobilu KamAZ.
Program probíhal velmi pomalu. V jednu chvíli mu hrozilo ukončení, před kterým jej zachránil zájem Spojených arabských emirátů (SAE). Díky dodatečné finanční injekci byl projekt úspěšně dokončen. Prvním zákazníkem nebylo Rusko, ale SAE, které si počátkem roku 2000 objednaly systémy Pancir-S1 namontované na německém nákladním automobilu. Rusko mezitím uvedlo svou variantu do provozu až v roce 2012.
Srdcem systému Pancir-S1 je výzbrojní modul, který tvoří dva automatické kanóny 2A38M ráže 30 mm. Každý z nich nabízí rychlost střelby až 2 500 ran za minutu, což umožňuje účinný boj proti cílům na vzdálenost až 4 km s použitím různého střeliva.
Kromě toho systém obsahuje odpalovací zařízení protiletadlových raket, které pojme 12 raket 57E6 nebo 57E6-E. Ty jsou rozmístěny ve dvou sekcích po šesti, což umožňuje útok na několik cílů současně. Střely mají dosah až 20 km a jsou ovládány rádiovým signálem, takže jsou plně závislé na odpalovacím zařízení, dokud nezasáhnou cíl.
Obě střely jsou spojeny buď s radarem, nebo s optoelektronickou hlavicí s termovizní kamerou. Tyto prvky umožňují detekci cílů na vzdálenost až něco málo přes 30 km. Je třeba poznamenat, že účinnost systému se liší, neboť existují cíle, s nimiž si Pancir-S1 neporadí, například v podobě polských bezpilotních letounů Warmate nebo francouzsko-britských řízených střel Storm Shadow.
Zdroj: Wikipedia, WP Tech, redakce