Před několika dny vyšel na stránkách deníku Independent rozhovor s prezidentem společnosti Leonardo Poland Marcem Lupem, kde tvrdil, že Polsko potřebuje nový typ letounu – stroj označovaný jako stíhač vzdušné převahy.
Čím se taková letadla vyznačují a mělo by Polsko skutečně utratit miliardy zlotých za další typ vojenského letadla? Moderní bojové letouny, odvozené od stíhacích letounů (určených k boji s jinými letouny), jsou obecně univerzální konstrukce. Díky své konstrukci a vybavení jsou schopny plnit širokou škálu úkolů. Tentýž letoun může v závislosti na konfiguraci výzbroje a volitelného vybavení působit jako úderný stroj, stíhač vzdušné převahy nebo dokonce (s přídavnými zásobníky vybavení) jako letoun pro radioelektronický boj. Obecný název této kategorie letadel to výstižně odráží – „víceúčelová letadla“.
Jejich vlastnosti si můžeme představit jako posuvník, jehož posunutím doleva nebo doprava podle potřeby volíme vhodnou výzbroj a vybavení, čímž získáme schopnost konkrétního letounu plnit daný úkol. Navzdory značné univerzálnosti moderních konstrukcí musí jejich tvůrci ve fázi koncepce a návrhu přistoupit k řadě kompromisů. Výsledkem jsou letadla, která jsou pro některé úkoly o něco vhodnější než jiná.
Vzdušná nadvláda
O něco méně takových kompromisů dělají konstruktéři stíhaček pro vzdušnou nadvládu. Specializovaný letoun vzdušné nadvlády poskytuje krytí a podporu ostatním typům letadel. Nejen F-16 nebo F-35, ale také velké stroje, jako jsou létající tankery, dopravní letouny nebo AWACS (letouny včasného průzkumu). Zajišťují bezpečnost vzdušného prostoru.
Stroj s takovou úlohou je optimalizován pro boj se vzdušnými cíli – letadly, ale také například s řízenými střelami. Proto by měl být schopen vyvinout vysokou rychlost, aby rychle dosáhl vzdáleného cíle. Žádoucí vlastností se v tomto případě stává tzv. supercruise, to znamená, schopnost udržet (nebo vyvinout a udržet) nadzvukovou rychlost bez přídavného spalování.
Žádoucí je také dlouhý dolet na vnitřní palivové nádrže (vnější nádrže zabírají místo, které lze věnovat výzbroji, a omezují manévrovací schopnosti) a schopnost nést velké množství výzbroje, včetně raket alespoň středního doletu, jako jsou AIM-120 AMRAAM nebo MBDA Meteor. Důležité je také vybavení avioniky a kvalitní radar, který umožňuje detekci a boj s cíli na velké vzdálenosti, daleko za hranicí přímého dohledu.
Ačkoli víceúčelové letouny mohou být lépe či hůře přizpůsobeny roli stroje pro vzdušnou nadvládu, výše uvedené požadavky znamenají, že pro tento úkol budou vhodnější stroje, které jsou pro svou roli od základu navrženy. Ty jsou zpravidla velké (aby unesly velké množství výzbroje a pojaly rozměrné radarové antény), těžké (což vyžaduje velmi účinný pohonný systém) a drahé.
Bojové letouny, které používá Polsko
Polské vojenské letectvo v současnosti používá tři typy bojových letounů. První a nejpočetnější jsou víceúčelové letouny F-16C/D. 48 těchto univerzálních letounů vybavilo tři letky. Stroje F-16 jsou skutečným tahounem polského letectva – mohou bojovat proti vzdušným cílům (v malých a středních výškách – také ve velkých výškách, i když mají menší možnosti vzdušného boje), provádět průzkum nebo útočit na pozemní cíle.
Právě pro ně Polsko objednalo střely AGM-158B JASSM-ER. S ohledem na F-16 se také objednávají bomby určené k ničení opevněných, „tvrdých“ cílů, jako jsou bunkry nebo podzemní zařízení. Druhým typem letounu je MiG-29. Po řadě havárií zůstává v provozu 29 těchto letounů. Letouny vyvinuté v SSSR jako takzvané „frontové stíhačky“ měly být levnějším a jednodušším doplňkem stíhaček pro vzdušnou nadvládu, jejichž roli plnily letouny Su-27.
MiG-29 se pomalu blíží ke konci své životnosti, což je v polské realitě kromě zmenšujících se zásob a problémů s náhradními díly částečně důsledkem politických rozhodnutí. Současné omezené schopnosti polských MiGů jsou ovlivněny dlouhodobým rozhodnutím nemodernizovat tyto letouny.
Třetím typem proudového letounu je dramaticky zastaralý Su-22 (18 kusů), jehož bojová hodnota na moderním bojišti je iluzorní. Ve vojenské nomenklatuře se jedná o stíhací bombardovací letouny, ale hlavní role (při absenci radaru) zůstává čistě teoretická (stíhací bombardovací letoun v rozporu se svým názvem vůbec nemá stíhací roli).
Problematická je také role bombardovacího letounu – Su-22 byl před lety vybaven výzbrojí, jako jsou laserem naváděné rakety vzduch-země Ch-25M³ nebo Ch-29M³/Ch-29T (kamerová varianta). Letoun však není schopen provozu v noci a za nepříznivých povětrnostních podmínek a představuje úroveň technologie starou několik desetiletí.
Polské vojenské letectvo provozuje také nebojové letouny. Po nedávném definitivním vyřazení letounů Iskier (TS-11 Iskra) polské výroby zůstávají jediným cvičným letounem letouny Leonardo M-346 Bielik (M-346 Master), kterých bude mít Polsko 16 kusů do konce října 2022.
Plánované nákupy polského letectva
V nadcházejících letech však polské letectvo čeká generační obměna, která se projeví vyřazením letounů sovětského původu, jako jsou MiG-29 a Su-22. Místo nich Polsko obdrží 32 letounů F-35, tedy letounů tzv. 5. generace. Moderní stroje tohoto typu se nyní stávají běžným standardem pro západní země. Jedná se o vysoce výkonnou konstrukci s prvky stealth, která je schopna prolomit nepřátelskou protivzdušnou obranu.
Obtížně zjistitelné schopnosti však přinášejí omezení. Na Západě se po fázi obdivu ke schopnostem letounů 5. generace formuje praxe, že tyto letouny jsou doplněny stroji nesoucími velké množství výzbroje. Druhým typem vojenských letounů, které brzy dorazí do Polska, je 48 jihokorejských letounů FA-50 Fighting Eagle. V současné verzi se jedná o letouny s omezenými schopnostmi, které jsou ovlivněny jednoduchou avionikou a malým výběrem starší výzbroje.
Zdroj: overtdefense.com, defence24.com