Obránce ukrajinského nebe: Systém MIM-23 HAWK Phase III a jeho historie
Americké ministerstvo zahraničí schválilo prodej balíčku operační a logistické podpory pro soupravy systému protivzdušné obrany MIM-23 HAWK Phase III Ukrajině v rámci postupu Foreign Military Sales (FMS). Představujeme jeho využití.
Ukrajina obdržela řadu baterií tohoto systému mimo jiné ze Španělska a USA. Ačkoli se svými výkony liší od systémů Patriot, SAMP/T nebo S-300, je schopen zasahovat balistické cíle nedostupné pro početnější systémy krátkého dosahu pro rakety vyráběné od 90. let 20. století. Zejména proto, že Ukrajina má obrovské problémy v boji proti balistickým cílům, neboť současné možnosti jí umožňují chránit velmi omezený počet cílů.
Historie systému MIM-23 Hawk sahá až do 50. let 20. století, kdy Spojené státy zvažovaly možnost vývoje protiletadlového systému středního dosahu využívajícího poloaktivní radarové navádění. Během studené války si tento systém získal oblibu (podobná technologie byla použita také v systémech jako S-300). Přední část střely byla vybavena přijímačem, který se zaměřoval na radarové vlny odražené od cíle. Jejich vysílačem zase byl a nadále je radar pro řízení palby, který musí „osvětlovat“ cíl, dokud není zasažen.
V současné době se jedná o zastaralou metodu navádění. Její hlavní nevýhodou je zranitelnost vůči útokům specializovaných letounů určených k plnění úkolů typu SEAD (Suppression of Enemy Air Defenses). Moderní systémy, jako je Patriot nebo SAMP/T, používají střely vybavené vlastním radarem, což jim umožňuje pracovat v režimu „vystřel a zapomeň“, ale na druhé straně výrazně zvyšuje jednotkové náklady na střelu.
MIM-23 HAWK byl zaveden do výzbroje americké armády v roce 1960 a následně se stal standardem ve většině zemí NATO a spojeneckých zemí po celém světě (včetně Japonska, Tchaj-wanu a Jižní Koreje). To vedlo v průběhu let k četným modernizacím systému, aby vyhovoval potřebám široké zákaznické základny.
Původně měl systém dosah 25 km a mohl bojovat s cíli letícími ve výšce až 14 km, ale pozdější verze zavedly vylepšené střely. Ty umožnily zasáhnout cíle ve vzdálenosti až 40 km a ve výšce 18 km. Bylo také možné bojovat s balistickými střelami krátkého doletu. Maximální rychlost střely je Mach 2,4 (817 m/s) a cíl je zaměřován pomocí 54 kg tříštivé hlavice. Systém byl schopen odpalovat rakety z tažených nebo samohybných plošin, vybavených třemi raketami.
Stojí za zmínku, že nejnovější verzi tohoto systému dodalo Ukrajině Španělsko, které v roce 2021 modernizovalo své baterie. Ta spočívala v nahrazení analogových komponentů digitálními a jejich integraci s moderním radarem AN/MPQ-64 Sentinel, což výrazně zrychlilo dobu odezvy systému a zlepšilo možnosti sledování cílů.