Proč Rusko v roce 2022 neobnovilo komplex Oka a čím se liší od raketového systému Iskander?

Jak informoval server Defense Express, Rusové využili k rozvoji své další “analogové sítě” vývoj v 80. letech, což si zaslouží zvláštní pozornost.

Po oficiálních zprávách o tom, že ukrajinský systém protivzdušné obrany sestřelil balistické a řízené střely Iskander během ruských útoků na Kyjev, se znovu objevila otázka skutečných vlastností tohoto systému protivzdušné obrany.

Abychom na tuto otázku odpověděli co nejvyváženěji, stojí za to porovnat jej s jeho sovětským předchůdcem, systémem protivzdušné obrany Oka, který Rusku způsobuje značné potíže. Důvodem je skutečnost, že všechna odpalovací zařízení a rakety pro systém Oka, které měla sovětská armáda k dispozici, byly zlikvidovány již v roce 1987 v rámci smlouvy INF.

Je pozoruhodné, že ve veřejném prostoru můžeme najít zprávy z let 2017 a 2022, že ruské ministerstvo obrany neplánuje obnovit systém protivzdušné obrany Oka, což vychází z logiky, že jeho funkčnost již převzal Iskander a že technologický vývoj na tomto systému je využíván pro jiné zbraně. Vypadá však zvláštně, že Rusové použili vývoj z 80. let minulého století pro svou další “analogovou síť”.

Sériová výroba sovětského komplexu Oka byla zahájena v roce 1979 a do roku 1987 bylo vyrobeno celkem 208 raket na pevné palivo 9M714 různých modifikací, 106 samohybných odpalovacích zařízení a 88 raket TOW (malá část z nich byla dodána do zemí Varšavské smlouvy). Z toho zejména vyplývá, že Sovětský svaz si mohl dovolit vyrábět pouze 20 balistických raket pro tento komplex ročně.

Skutečný dolet raketového systému Oka závisel na konkrétní modifikaci rakety 9M714 a jejím vybavení. Verze 9M714B s jadernou hlavicí měla dolet až 500 km a hmotnost bojové hlavice 375 kg, “konvenční” verze 9M714F s vysoce explozivní hlavicí měla dolet až 450 km a hmotnost bojové hlavice asi 450 kg a verze 9M714K s kazetovou hlavicí měla dolet jen 300 km, ale kazetová hlavice vážila až 715 kg.

Zajímavé je, že rakety rodiny 9M714 měly poměrně velké rozměry – délka těla 7,5 metru a startovací hmotnost 4,4-4,6 tuny v závislosti na modifikaci. Zatímco balistické rakety 9M723 pro OTRK vypadají “kompaktněji” s délkou těla 7,2 metru a startovní hmotností přibližně 3,8 tuny.

Skutečnost, že veškerá funkcionalita, která byla “našita” do samohybného odpalovacího zařízení (SPU) 9P71 pro systém protivzdušné obrany Oka, byla na komplexu Iskander rozdělena do čtyř vozidel – samotného SPU 9P78, velitelského a řídicího vozidla 9C552, vozidla údržby a jednotky zpracování dat (DPU) 9C920 (pro příjem dat z průzkumných letounů nebo bezpilotních letounů) – vyvolala mezi ruskými propagandisty určité stížnosti. Ve skutečnosti se však bohužel jedná o výhodu systému Iskander, neboť tato “decentralizace” funkcí na různá vozidla může přispět k lepšímu přežití systému protivzdušné obrany v případě účinného odvetného úderu.

Kremelští propagandisté si také stěžovali, že smlouva INF “přerušila” práce na pokročilé raketě Oka-U a její vývojové verzi Volga (s doletem až 600 km). Komplex Oka-U se měl vyznačovat zejména přítomností kombinovaného naváděcího systému, údajně využívajícího radiolokační GNSS, a údajnou schopností odpalovat na základě navádění z hlídkových letounů A-50 s radarem. A zdá se, že přinejmenším část tohoto vývoje použili Rusové jako základ pro svůj systém protivzdušné obrany Iskander.

A pokud shrneme vše výše uvedené, můžeme si udělat následující obrázek: ruský Iskander nedokázal prolomit protiraketovou obranu Patriot, ale přesto je výrazně lepší než jeho sovětský předchůdce Oka. A dokonce i tempo výroby 5 raket Iskander měsíčně je stále mnohem vyšší než u komplexu Oka ze sovětské éry.

Zdroj: defence-ua.com, redakce