Skrytá závislost: Výroba tanků stojí na kovech, které vlastní jen pár zemí

Tanky působí dojmem, že jsou nezničitelné. Tuny oceli, dělo, pásy. Ale když se podíváte pod povrch, zjistíte, že za každým takovým strojem je spousta složitostí.

A hlavně obrovské množství vzácných materiálů. Bez nich se moderní tank prostě neobejde. Třeba taková optika. To není jen pár čoček. Aby tank dobře viděl, mířil a trefoval, potřebuje rtuť, germanium, tantal nebo třeba kadmium.

A pokud má mít i laserový dálkoměr? Přidejte neodym a yttrium. A tady už jsme u problému. Téměř všechno yttrium dováží Západ z Číny. A co komunikace? Tank bez spojení je jen drahý kus kovu. Na výrobu vysílaček a elektroniky jsou potřeba měď, beryllium, křemík, indium, stříbro. Zkrátka celá periodická tabulka.

Dělo není jen trubka. Musí vydržet extrémní teploty, tlaky i otřesy. Proto se používají speciální slitiny s molybdenem, chromem nebo vanadem. Jinak by se rychle zdeformovalo nebo rovnou prasklo.

Korba tanku musí být zároveň pevná a co nejlehčí. Na to jsou potřeba slitiny hliníku, oceli, beryllium. A samotný pancíř? Často jde o směs titanu, wolframu, keramických výplní a kompozitů. Bez těchto materiálů by byl tank jen „hezky natřený traktor“.

Navíc to celé musí někdo vyrobit. A ne jen tak někdo. V Turecku třeba na jednom typu tanku pracuje víc než 600 firem. A každá řeší jen svůj malý kousek skládačky. Takže až příště uvidíte tank, vzpomeňte si, že to není jen stroj. Je to výsledek globálního řetězce, stovek rukou a tun vzácných surovin.