Ukrajina kdysi disponovala raketami s doletem 300 km. Teď musí prosit o ATACMS

Ukrajina žádá o rakety ATACMS, které mají dolet 300 km. A zdá se, že zatím nejsou na obzoru. Ukrajina však již dříve měla taktické balistické rakety tohoto doletu, ale ty byly zničeny kvůli mezinárodnímu tlaku a nedostatku finančních prostředků.

Stojí za to připomenout, že Ukrajinci pociťují jakousi nelibost nad zničením systémů 9K72 Elbrus (NATO je nazývá SCUD), které odpalovaly rakety R-17. Tyto rakety byly uvedeny do provozu v roce 1962 a vyráběly se až do roku 1984. Samotné systémy se přitom vyráběly až do roku 1987. Ukrajina měla konvenční (tj. nikoli jaderné, chemické nebo jiné druhy zbraní hromadného ničení) hlavice.

Ukrajina dříve provozovala řadu systémů 9K72 Elbrus, které však byly zničeny. Po rozpadu Sovětského svazu se Spojené státy a západoevropské země obávaly politického chaosu v odtržených zemích.

Když má země silné zbraně, je její politická nestabilita problémem pro všechny v jejím okolí. Ukrajina dostala v roce 1994 bezpečnostní záruky a vzdala se svého jaderného arzenálu. To nejvíce prospělo Rusku, ale západní země měly také zájem na tom, aby bylo méně států s jadernými zbraněmi.

Ukrajina si ponechala významný taktický nejaderný arzenál, včetně systémů 9K72 Elbrus. Ani ty však USA nechtěly, aby je Ukrajina měla, protože se opět předpokládala politická nestabilita. Obávaly se, že rakety nebo jejich části budou tajně vyvezeny (například do Íránu) nebo se probudí po nějakém povstání v zemi.

Kromě toho byly tyto rakety staré a kapalné palivo v nich obsažené mohlo být nebezpečné pro životní prostředí. Proto podle memoranda podepsaného v roce 2009 vláda USA financovala využití ukrajinských systémů 9K72 Elbrus. V roce 2011 americké ministerstvo zahraničí oznámilo, že projekt byl dokončen – 185 raket a 50 mobilních odpalovacích zařízení bylo bezpečně vyřazeno.

Nyní na to Ukrajinci vzpomínají poněkud bolestivě – zničit Elbrus bylo snadné, ale zajistit zemi ve válce ATACMS je stále obtížné? Samozřejmě, že v roce 2011 byly tyto systémy již léta vyřazeny z provozu a Ukrajina sama požádala o pomoc při jejich likvidaci.

Na druhou stranu v roce 2009, kdy bylo podepsáno memorandum o likvidaci Elbrusu, Ukrajina vznesla i další otázku – žádala o dodatečné bezpečnostní záruky, větší než ty, které byly poskytnuty v Budapešti v roce 1994. Měla rovněž zájem na pokračování spolupráce se Spojenými státy v oblasti protiraketové obrany.

Nakonec se tyto systémy staly opuštěnými, protože nebyly udržovány, opravovány a případně aktualizovány od doby, kdy Ukrajina a Spojené státy podepsaly v roce 1998 dohodu, která určila cestu k jejich recyklaci.

Known fact: Ukraine gave up nuclear weapons in 1994 in exchange for “security assurances” from the US, UK and… russia

Little known fact: Ukraine also gave up substantial conventional missile capabilities

Now Ukraine asks for help from the states which forced it to disarm https://t.co/aKxaMYn49x

— Mishel Ghassibe ?? (@mickey_gb) August 13, 2023

Zachovala by Ukrajina systémy Elbrusu až do současnosti? Trvanlivost raket R-17 je 19 let a Ukrajina je uchovávala v poměrně špatném stavu (opět s vědomím, že budou stejně zničeny). Na druhou stranu některé země si systémy Elbrus ponechaly mnohem déle a dokonce je nyní zařazují do svého aktivního arzenálu.

Ukrajinské rakety S-200 nejsou mladší než R-17, které zničila. A ukrajinské S-200 byly oficiálně vyřazeny již v roce 2013, ale nyní jsou údajně opět v provozu a dokonce útočí na Krymský most. Systémy na Elbrusu mohly být zachráněny. Ale když Rusko nahradilo své systémy Elbrus systémy Iskander, Ukrajina neměla kvůli mezinárodnímu tlaku a nedostatku financí možnost zachovat své schopnosti.

Všechny ukrajinské odzbrojovací dohody, maskované ekologickými argumenty, byly založeny na odpudivě křehkých bezpečnostních zárukách. Nyní, když se ukázala jejich děravost, musí Ukrajina o ATACMS prosit a dokonce dávat sliby, že budou používány skromně a opatrně.

Sources: Wikipedia, The Guardian, redakce