Měsíc poté, co byla flotila stíhaček Su-27 Flanker ukrajinského letectva poprvé údajně vyřazena z provozu, jeden z letounů s nově dodanými americkými raketami AGM-88 údajně podnikl údery na ruskou Belgorodskou oblast, kde byl zasažen místními systémy protivzdušné obrany.
Su-27 je nejschopnější stíhací třída v ukrajinském inventáři a byla zděděna po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 v době, kdy byla všeobecně považována za nejlepší stíhací třídu na světě pro střety vzduch-vzduch. Letouny jsou však stále potenciálně použitelné pro útočné mise na pozemní cíle, neboť jejich vysoká odolnost jim umožňuje nést velmi velké množství munice na velké vzdálenosti.
Jako těžký stíhací letoun má Su-27 výrazně vyšší nároky na údržbu než jeho lehčí protějšek MiG-29 a je méně vhodný pro provoz z krátkých nebo provizorních vzletových a přistávacích drah. Skutečnost, že MiG-29 je široce provozován členy NATO, kteří byli schopni poskytnout velké množství náhradních dílů, byla považována za další faktor vysvětlující, proč Su-27 hrál ve válce mnohem menší roli, stejně jako mnohem větší počet MiG-29, které Ukrajina zdědila po SSSR.
Útok Su-27 na ruské území následoval po ostřelování ruských populačních center v blízkosti ukrajinských hranic. Stíhačka se pohybovala ve velmi malé výšce, ale byla zasažena ruskou protivzdušnou obranou se systémem S-300V4, kterému se připisuje sestřelení. Flanker a doprovodný úderný stíhací letoun Su-24MR ukrajinského letectva byly údajně sestřeleny na vzdálenost 217 km, což představuje jeden z rekordně dlouhých sestřelů ze země do vzduchu.
Stáří systémů elektronického boje ukrajinských stíhaček bylo pravděpodobně významným faktorem, který zaručil, že budou zranitelné při střetu se systémy protivzdušné obrany 21. století, přičemž S-300V4 je jedním z nejmodernějších systémů v ruském arzenálu a do služby vstoupil v roce 2010 ještě nedávno než známější systém S-400.
S-300V4 nasazuje dva druhy střel schopných zasahovat cíle na vzdálenost přes 200 km, včetně střel 48N6DM s dosahem 250 km a 40N6 s dosahem 400 km, které se pohybují rychlostí výrazně vyšší než Mach 10 a mohou zachytit hypersonické cíle. Tyto sestřely ze země do vzduchu překonávají sestřel S-400 z Běloruska na vzdálenost 150 km, který byl zaznamenán v březnu nad Kyjevem.
Skutečnost, že letouny Su-27 stále létají, představuje významné selhání ruské schopnosti ničit ukrajinská letiště a logistiku.
Zdroj: militaryfactory.com, military-history.fandom.com, nationalinterest.org, businessinsider.com
Přihlaste se, komentujte články a ukládejte si ty nejzajímavější k pozdějšímu přečtení.
Přihlásit se přes náš web
Ještě nemáte účet? Staňte se členem.
Věta “Su-27 je nejschopnější stíhací třída v ukrajinském inventáři ” patří spíše do bulvárních novin. Jedině v případě že UA už nemá žádné jimé letectvo.
Takže to že Su-27 létají je selhání Ruska … jak tedy nazvat jejich vykouření z nebe systémem S-300 kterému se rusofobové tlemí jak je neschopný 🙂 … no a nyní ti samí exoti zjištují, že není problém rychlostí přes M=10 zasahovat cíle i více jako 200km daleko 🙂
pokud vím tak ukrajinci neuspěli v ničem a oba letouny byly po likvidaci jimi odpálených amg sestřeleny i když měli podvěšeny kontejnery s reb
No právě, to fakt nechápu!