Holocaust: Hrůzy z nacistických koncentračních táborů

Spojenecké jednotky vstupující na bývalé nacistické území na konci druhé světové války čelily srdcervoucím scénám nemyslitelných zvěrstev.

Když se v roce 1933 dostal k moci Adolf Hitler a nacistická strana, antisemitismus byl zahnán do extrému, což nakonec vedlo k smrti milionů lidí. Hitler a nacistický režim vytvořili sítě koncentračních táborů před a během druhé světové války, aby uskutečnili plán genocidy. 

Nacisté věřili, že vyhlazením osob židovského původu a dalších skupin, včetně postižených, homosexuálů a Romů, mohou dosáhnout „čisté árijské rasy“.

V lednu 1942 se na berlínském předměstí Wannsee sešli vysoce postavení nacisté, aby se dohodli na plánu akce. Bylo rozhodnuto, že Židé budou odvezeni ze svých „ghett“ do nacistických táborů smrti v okupovaném Polsku. Tam byli v komorách zabiti plynem nebo donuceni pracovat až do smrti v pracovních táborech.

V táborech byli lidé vystaveni nuceným pracím, lékařským experimentům a masovému vraždění. Židovští muži, ženy a děti, kteří ještě nebyli zavražděni, trpěli zničujícími nemocemi a jejich těla připomínala kostry.

Jen do samotného tábora Osvětim v nacisty okupovaném Polsku bylo deportováno téměř 1,3 milionu lidí a více než 1,1 milionu v tomto táboře zahynulo. Na konci bylo během holocaustu zavražděno 6 milionů Židů a asi 5 milionů dalších.

Mnohé z táborů smrti byly nakonec osvobozeny na konci druhé světové války v roce 1945. Když se Rusko přiblížilo k odhalení skutečné hrůzy nacistických táborů smrti, stráže SS dostaly za úkol pochodovat s přeživšími hluboko do Německa.

V lednu 1945 byli přeživší z nacistického vyhlazovacího tábora Osvětim, kteří byli traumatizováni, hladověli a pracovali na pokraji svých životů, posláni na „pochod smrti“. V mrazivých podmínkách a bez řádného oblečení a jídla byli nuceni ujít stovky kilometrů, dokud nezkolabovali, a nakonec v únoru 1945 dorazili do Bergen-Belsenu.

V dubnu 1945 byl počet obyvatel tábora 60 000 – osmkrát vyšší než před rokem. Přeplněnost táborů, jako byl Bergen-Belsen, měla za následek rozsáhlé nemoci a ještě větší úmrtnost. Vysoký podíl osob v Bergen-Belsenu tvořily děti. Mnoho z těchto přeživších dětí mělo kvůli svému věku pocit, že nejsou „pravými“ přeživšími.

27. ledna 1945 osvobodili vojáci 60. armády 1. ukrajinského frontu vězně z Osvětimi. Poprvé byl šokovanému světu odhalen skutečný rozsah systematické genocidy milionů Židů. Celé židovské rodiny byly vymazány z historie. Několik dní před osvobozením vězňů z Osvětimi byly desetitisíce lidí nahnány z táborů smrti do dalšího, Bergen-Belsenu.

Po osvobození Belsenu v dubnu 1945 britskými a kanadskými jednotkami bylo 10 000 mrtvých, nemocemi sužovaných a vyhublých těl uloženo do hromadných hrobů. Aby se zabránilo šíření nemocí, byl tábor vypálen do základů. V letech 1940-1945 zemřelo v Osvětimi více než milion lidí – z velké většiny Židů.

Zdroj: dailymail.co.uk, forces.net