Stejně jako mnoho dalších Afričanů, kteří byli nuceni vstoupit do amerického otroctví, byla Redoshi ještě dítě, když ji otrokáři připoutali ke své lodi.
Narodila se v roce 1848 a ve 12 letech byla unesena v dnešním Beninu a stala se vězněm na lodi Clotilda, poslední známé otrokářské lodi, která pašovala lidi do Spojených států. A jak zjistil jeden vědec ve Spojeném království, stala se posledním známým přeživším členem této lodi. Redoshi žila až do roku 1937, tedy celých 72 let po zrušení otroctví.
Předtím, než vědkyně Hannah Durkinová z Newcastle University identifikovala Redoshi, byl posledním známým přeživším z lodi Clotilda Oluale Kossola, muž zajatý ve věku 19 let v západní Africe, který žil až do roku 1935 jako „Cudjo Lewis“. On i Redoshi patřili k více než stovce afrických dětí, dospívajících a mladých dospělých, kteří v roce 1860, rok před občanskou válkou, připluli na ilegální otrokářské lodi do Alabamy.
Obchodníci s otroky přinutili dvanáctiletou Redoshi, aby se stala „manželkou“ dospělého zotročeného muže, který mluvil jiným jazykem. Obchodníci pak Redoshi a tohoto muže prodali jako pár Washingtonu Smithovi, zakladateli alabamské banky Selma. Později Redoshi popsala toto vynucené dětské manželství aktivistce za občanská práva Amelii Boynton Robinsonové.
„Bylo mi 12 let a on byl muž z jiného kmene, který měl rodinu v Africe,“ cituje Redoshi ve svých pamětech Most přes Jordán Boynton Robinsonová. „Nerozuměla jsem jeho řeči a on nerozuměl mně. Dali nás dohromady a prodali nás jako muže a ženu,“ dodala Redoshi.
Téměř pět let pracovala Redoshi v domě a na polích Smithovy plantáže Bogue Chitto v okrese Dallas. Smith ji také přinutil přijmout nové jméno „Sally Smithová“. Redoshi na plantáži počala a porodila dceru. Když 19. června 1865 tzv. Juneteenth došlo ve všech státech k emancipaci, bylo Redoshi teprve 17 let. Protože neměla moc možností, jak se vrátit domů ke své rodině v západní Africe, žila dál na plantáži Bogue Chitto se svou dcerou. Později spolu s dalšími zotročenými lidmi vlastnila přibližně 6 000 akrů půdy na plantáži, kde strávila zbytek života.
Durkin našel důkazy o životě Redoshi v neuvěřitelném množství zdrojů – v pamětech Boyntona Robinsona, v nepublikovaných spisech Zory Neale Hurstonové a dokonce i ve filmu. Tento film obsahující záběry Redoshi je jediným známým záznamem ženy, která přežila transatlantický obchod s otroky. Durkinová publikovala svůj výzkum o Redoshi ve svazku Slavery & Abolition z roku 2019.
„Jediné další dokumenty, které máme o zkušenostech afrických žen z transatlantického otroctví, jsou letmé narážky, které obvykle zaznamenávali otrokáři, takže je neuvěřitelné, že můžeme vyprávět životní příběh Redoshi,“ uvedla Durkinová v tiskové zprávě. „Málokdy se nám podaří vyslechnout příběh konkrétní ženy, natož vidět, jak vypadala, jak se oblékala a kde žila,“ dodala Durkinová.
Sylviane A. Dioufová, hostující profesorka z Centra pro studium otroctví a spravedlnosti na Brownově univerzitě, říká, že příběh Redoshiové je cenný sám o sobě, ale varuje, že bychom se neměli příliš soustředit na to, která z přeživších byla „poslední“.
Přihlaste se, komentujte články a ukládejte si ty nejzajímavější k pozdějšímu přečtení.
Přihlásit se přes náš web
Ještě nemáte účet? Staňte se členem.