Historie divizního děla D-44 sahá až do druhé světové války, kdy SSSR hledal něco výkonnějšího než ZiS-3 ráže 76 mm, píší na webu WP Tech.
Prototyp nového kanonu byl vyvinut v roce 1944 a sériová výroba byla zahájena v roce 1945. Mechanismus automaticky vyhodil prázdnou nábojnici, napnul úderník a po nabití náboje uzavřel závěr. Na záběrech je vidět obsluha, která používá UO-365K jako houfnici, a v popředí jsou vidět tříštivé a demoliční náboje UO-365K obsahující přibližně 0,6 kg vysoce účinné trhaviny obklopené ocelovým tělem.
Maximální dostřel děla je necelých 16 km, ale o dobré přesnosti zde nemáme co říct. Na druhou stranu může tato antika poskytovat dělostřeleckou podporu na větší vzdálenost než minomet podobně jako stará bojová vozidla pěchoty BMP-1 používaná jako improvizovaná samohybná děla.
Ukrajina nebyla považována za armádu druhé světové války, takže sáhnout po relikviích nebo četných příkladech improvizace zde není známkou úpadku země, jako je tomu v případě Ruska. Ukrajinci již předvedli mnoho příkladů úspěšných improvizací, jako je použití vozidel typu buggy jako lovců tanků, stavba stíhače tanků, improvizace odpalovacích zařízení neřízených raket S-8 nebo využití komerčních bezpilotních letounů v různých funkcích od průzkumných až po bezpilotní letouny „kamikadze“.
Mezitím Rusko, donedávna považované za velmoc, táhne na frontu houfnice D-1 ze stalinské éry nebo o něco mladší kanony S-60. Zajímavé je, že ukrajinská služba D-44 používá polskou munici vyrobenou v roce 1962.
Přihlaste se, komentujte články a ukládejte si ty nejzajímavější k pozdějšímu přečtení.
Přihlásit se přes náš web
Ještě nemáte účet? Staňte se členem.