Oslavy 77. výročí přiměly velení indonéského letectva, aby se pochlubilo vybavením, které má k dispozici, jak uvádí server Bulgarian Military.
Na ranveji letecké základny Halim Perdanakusuma ve východní Jakartě vedle sebe stály americká vlajková loď F-16 a ruská supermanévrovací stíhačka Su-30MK2. A tuto kompozici zachytil fotograf.
Na první pohled je to na takové slavnosti běžná záležitost. Ale díky fotografii si uvědomíme, jak odlišný je náš smysl pro vizualizaci. Když se například díváme na snímky různých stíhaček, vidíme je ve vzduchu během letu v terénu, nebo jsou snímány z boku při provádění nějakých manévrů, případně jsou zaparkovány na ranveji (v hangáru).
Stále čteme o jejich velikosti, ale čísla se nám jen míhají před očima. Tato fotografie však ukazuje obrovský rozdíl ve velikosti mezi F-16 a Su-30MK2. Su-30MK2 je jednoduše dvakrát větší. Ale nejen Su-30MK2 je na fotografii větší než F-16. Za dvěma Su-30MK2 vlevo a vpravo se nacházejí dva Su-27SKM. Ty jsou také větší než F-16 i T-50 Golden Eagles a další letouny.
Fotografie samozřejmě vyvolává otázky. Například, pokud by Rusové vyráběli Su-30MK2 jako jednomotorový stíhací letoun, nebyla by jeho velikost stejná (nebo podobná) jako u amerického F-16? Je to docela dobře možné, jak tvrdí někteří odborníci.
Zdroj: bulgarianmilitary.com, redakce
Přihlaste se, komentujte články a ukládejte si ty nejzajímavější k pozdějšímu přečtení.
Přihlásit se přes náš web
Ještě nemáte účet? Staňte se členem.
Nezdají se Vám ty větší hrušky větší než ty menší hrušky.
Prej Americká vlajková loď F16 😀 😀 😀
Vždyť je to už ve světě armády a technologií pravěk 😀
Yup F16 Falcon – first flight 1974
Sukhoi Su-30 – 1989
F16 opravdu není žádná vlajková loď je to (temer) 50 let stará stíhačka….
V Rusku také vymysleli největší tranzistorové rádio.
V TruSSku vždy měli všechno sámoje bolšóje. Jenže na hliněných nohách….
F-16 je všechno možné, ale rozhodně ne „vlajková loď“ amerického letectva. Tou je a bude zatím F-22 RAPTOR
😀 Srovnáváte stíhací bombardéry a stíhačky.
Fyziku nelze okecat, větší éro musí být nutně těžší s větší setrvačností i větším aerodynamickým odporem, ergo spotřebou, tudíž i těžší o nutně nesené palivo. To mi nějak neštymuje se schopností “ supermanévrovatelnosti.
Stíhačka by měla být rychlá a dobře manévrovatelná. Mám dojem, že velikost je v tomto případě na překážku.
To platilo tak do 50tých let. 🙂 Dnes je většina „stíhaček“ víceúčelovými letouny k útoku na vzdušné i pozemní cíle. A rychlost a manévrovatelnost prakticky již nehraje roli – důležitý je co nejlepší radar, nejširší spektrum nesené výzbroje (bomby, řízené střely vzduch-země, vzduch-vzduch nebo protilodní, pody pro elektronický boj), sdílení informací mezi letouny (máte třeba stíhačku, která je naváděna na cíl pozemním radarem, i když ona sama cíl ještě nevidí) a co nejmenší zachytitelnost radarem nepřítele. Rychlost a manévrovatelnost je to nejmenší.
To není stíhačka debile