Lotyšsko darovalo Ukrajině zbývající zásoby Stingeru. Jakým způsobem funguje tato střela?

Lotyšsko potvrdilo, že veškeré zbývající zásoby Stingerů tohoto pobaltského státu budou co nejrychleji převedeny na Ukrajinu, jak uvádí server TVP World.

Lotyšsko se rovněž rozhodlo vycvičit do konce roku 2023 až 3 000 ukrajinských vojáků, což by byl dvojnásobek počtu vycvičených v předchozím roce. Pojďme se podívat, co je to FIM-92 Stinger a jakým způsobem tato střela funguje.

FIM-92 Stinger je ruční přenosný systém protivzdušné obrany (MANPADS) vyvinutý Spojenými státy koncem 70. let 20. století. Byl navržen společností General Dynamics a vyráběn společností Raytheon Missile Systems. Systém je ve službě od roku 1981 (druhá generace) do současnosti (čtvrtá generace). Stinger je určen k útokům na rychlé pozemní letouny v nízkých výškách. Je také vysoce smrtící proti vrtulníkům a dopravním letadlům, jak uvádí server Military Today.

Stinger je vylepšením oproti střelám Redeye první generace, které se dříve používaly proti vzdušným cílům. Oproti svému předchůdci má Stinger vyšší rychlost a dolet, lepší odolnost proti protiopatřením. Dokáže také identifikovat přátelská vzdušná vozidla. Střela FIM-92 Stinger využívá infračervené navádění. Její operační dosah je 8 km.

Ruční odpalovací jednotka se skládá z odpalovací trubice, chladicí jednotky akumulátoru (BCU), oddělitelné rukojeti, zaměřovače a samostatného dotazovače IFF (Identification Friend or Foe). Jednotka BCU se používá pro zaměřovací systém, napájení střely a pro chlazení infračerveného (IR) detektoru před odpálením. Skládá se z baterie a chladicího plynu argonu. V odpalovací trubici vyrobené ze skelných vláken je umístěna střela Stinger. Oba její konce jsou utěsněny rozbitnými disky. Přední disk je průhledný pro infračervené záření.

Stejně jako většina raket se i raketa Stinger skládá z naváděcí části, bojové hlavice a pohonné části. Naváděcí část tvoří vyhledávací čelo, naváděcí sestava a řídicí ploutve. Vyhledávač sleduje zdroj infračerveného záření hned po odjištění gyroskopu a za letu. Signál je poté zpracován naváděcí sestavou a řídicí signál je předán řídicím plochám. Baterie střely se nachází mezi naváděcí a bojovou částí.

Pohonná část zahrnuje letový motor a ocasní část s odpalovacím motorem. Stinger používá k pohonu raketový motor na tuhé palivo a zahrnuje náběhovou a udržovací fázi. Fáze náběhu vystřelí střelu na maximální rychlost, po které je udržována pro let k cíli. Ocasní žebra jsou až do startu ve složeném stavu. Rozloží se při vystřelení z odpalovací trubice. Střely Stinger mají životnost 10 let a během této doby nevyžadují žádnou údržbu ani servis.

Jak se používá střela Stinger?

Následující část je věnována provozu střely Stinger. Střela se vloží do odpalovací trubice. Odpalování rovněž zahrnuje zasunutí chladicí jednotky BCU (Battery Coolant Unit) do ručního krytu, která do systému vypouští proud argonu, jenž napájí jednotku pro vyhledávání cílů a střelu. Jednotka BCU funguje přibližně 45 sekund nebo do odpálení a není opakovaně použitelná. Identifikace přítele nebo nepřítele se provádí před zásahem cíle připojením systému k dotazovači IFF.

K zaměření vzdušných prostředků se používá zaměřovací sestava odpalovacího zařízení a střela se odpaluje pomocí sestavy rukojeti. Tím se spustí odpalovací motor, který vytlačí střelu z odpalovací trubice. Vyhledávač identifikuje zdroj v okamžiku, kdy se spustí posilovací fáze pohonu. Během udržovací fáze se k manévrování střely směrem k infračervenému zdroji používají řídicí žebra. Po přiblížení k cíli/dosažení cíle dojde k zážehu bojové hlavice, která cíl zneškodní.

Stinger může odpalovat jeden operátor, ale obvykle je k němu připojen i pozorovatel pro rychlejší identifikaci cíle. V americké armádě je tento dvoučlenný tým vybaven 6 raketami Stinger a používá vysoce mobilní vozidlo HMMWV 4×4.

Zdroj: tvpworld.com, military-today.com, redakce