Na začátku února byly zveřejněny první snímky významné základny íránského letectva, na níž jsou umístěny stíhačky třetí generace F-4D/E Phantom, která na rozdíl od většiny základen v zemi vzbudila zvláštní pozornost díky své extrémní úrovni ochrany a opevnění, jak uvádí server Military Watch Magazine.
Zařízení pojmenované Eagle 44 bylo zabudováno do úbočí hory, což umožnilo, aby stíhačky, jejich munice i řada bezpilotních letounů byly skladovány a pojížděny uvnitř a byly tak v bezpečí před potenciálními nepřátelskými údery. Základna je údajně napojena na jednu nebo více vzletových a přistávacích drah a jsou v ní umístěna zařízení pro údržbu, prostory pro posádky, velitelské a řídicí zařízení a zásoby paliva, náhradních dílů a munice.
Načasování odhalení tohoto zařízení je obzvláště významné vzhledem k nedávným útokům bezpilotních letounů na Írán, které podle amerických zdrojů provedl Izrael, a také vzhledem ke stupňujícím se cvičením izraelských leteckých jednotek, často po boku amerických prostředků, simulujícím velké útoky na íránská jaderná zařízení.
Protivníci Íránu mají k dispozici širokou škálu prostředků, jak potenciálně ohrozit jeho letiště, včetně úderů dronů a letadel, útoků křižujícími raketami z torpédoborců či ponorek, nebo dokonce útoků balistickými raketami. V posledním velkém íránském konfliktu, íránsko-irácké válce, Irák skutečně zahájil hostitelské akce rozsáhlými údery na letiště v Íránu za použití prostředků, jako jsou bombardéry Tu-16 a Tu-22 a úderné stíhačky Su-22 – ačkoli špatné zaměření znamenalo, že byly v drtivé většině neúspěšné. Opevnění základen však zajišťuje, že ji nemohou vážně ohrozit žádné konvenční zbraně, kromě velmi těžkých průbojných střel, jako je například malý počet pum GBU-57 amerického letectva, které nese výhradně malá flotila 20 bombardérů B-2.
Írán dlouhodobě opevňuje hlavní vojenské objekty a řadu svých jaderných zařízení v podzemí, stejně jako jeho přední regionální spojenec, libanonská milice Hizballáh, pro kterou byla masivní síť tunelů a podzemních bunkrů klíčem k vítězství při odražení izraelského pokusu o invazi v roce 2006. Zatímco u opevnění Hizballáhu bylo opakovaně potvrzeno, že je vybudovali severokorejští specialisté, velmi široce se spekuluje o tom, že stejné služby poskytl Íránu s využitím desetiletí trvajících zkušeností tohoto východoasijského státu v této oblasti. Severní Korea nejenže provozuje několik podzemních letišť, ale toto know-how vyvážela do zahraničí, včetně Číny v době studené války.
Když byly tyto základny v 60. letech 20. století nabídnuty Vietnamu, každá z nich mohla pojmout 32 stíhacích letounů MiG-21. Korejské zkušenosti v této oblasti se začaly budovat v korejské válce, přičemž podzemní opevnění byla jednak dobře uzpůsobena hornatému terénu země, jednak byla životně důležitá kvůli masivním a intenzivním útokům západního letectva na vojenské cíle i civilní koncentrace po celé zemi. Severní Korea je dnes díky tomu považována za nejtunelovanější zemi na světě, přičemž významným příkladem je pchjongjangské metro, nejhlubší podzemní železniční trať na světě, která byla speciálně navržena tak, aby zajistila přežití proti případným americkým jaderným úderům a sloužila tak jako úkryt pro civilisty.
Severní Korea je od počátku 80. let 20. století předním dodavatelem vojenského know-how a vybavení Íránu, od prvních balistických raket vyráběných v licenci až po údaje z korejských jaderných testů. Je vysoce pravděpodobné, že severokorejští specialisté měli vedoucí úlohu při výstavbě zařízení Eagle 44 a případně dalších podobných zařízení na jiných místech Íránu. Méně hornatý íránský terén však znamená, že v Íránu je méně optimálních míst pro podzemní základny než v samotné Severní Koreji.
Navzdory impozantní povaze opevnění viditelného na základně Eagle 44 je schopnost základny hrát významnou roli v obraně země oslabena stářím stíhačky F-4D/E Phantom – stejného letounu, proti kterému Severní Korea nabízela podzemní základny Vietnamu za účelem obrany. Tyto stíhačky z 60. let, ačkoli byly v tuzemsku modernizovány, jsou v drtivé většině překonány stíhačkami páté generace a vylepšenými stíhačkami čtvrté generace amerického letectva, které mají mnohem schopnější senzory a výzbroj a které by stály v čele případné ofenzívy do íránského vzdušného prostoru.
Očekává se, že Írán se bude proti případným útokům spoléhat především na pozemní protivzdušnou obranu, nikoli na letadla, přičemž existence rozsáhlé flotily stíhaček navzdory jejich zastaralosti stále zvyšuje tlak, kterému by případné nepřátelské síly čelily. Schopnost zajistit, aby stíhací jednotky mohly zůstat v provozu a nemohly být vyřazeny při včasných raketových úderech na své základny, je proto cenná.
Írán zejména provozuje tři stíhací letouny čtvrté generace, F-14, Su-24M a MiG-29A/UB, přičemž poslední dva jmenované letouny by mohly být umístěny na základnách jako Eagle 44. Zda některá z podzemních základen pojme větší stíhačky F-14 nebo nové stíhačky Su-35, které byly nedávno objednány v Rusku, je zatím méně jasné, stejně jako to, jaká třída stíhaček v příštím desetiletí nahradí F-4D/E, neboť se očekává, že tato třída bude postupně vyřazena. Za hlavního kandidáta je však považován čínský J-10C, který je z hlediska vyspělosti přibližně o půl století napřed a zároveň vyžaduje mnohem méně údržby a je také menší – a tudíž snadno umístitelný na základnách, kde jsou v současnosti umístěny F-4.
Zdroj: militarywatchmagazine.com, redakce
