Američané vlastní téměř polovinu všech civilních zbraní na světě a v přepočtu na obyvatele mají USA mnohem více zbraní než kterýkoli jiný národ, píší na webu Business Insider.
Mnoho zemí je zaplaveno zbraněmi. Mezi země s největším počtem střelných zbraní patří Srbsko, Jemen, Švýcarsko a Saúdská Arábie. Pouze tři země však mají ústavní právo držet a nosit zbraň: Mexiko, Guatemala a Spojené státy. Zde je důvod.
Mexiko
Na jih od hranic USA má mexická vláda přísný dohled nad držením zbraní civilisty. Mexičané sice mají právo si zbraň koupit, ale byrokratické překážky, dlouhé prodlevy a přísná omezení jim to velmi ztěžují.
Článek 10 mexické ústavy z roku 1857 zaručuje, že „každý člověk má právo držet a nosit zbraně pro svou bezpečnost a oprávněnou obranu“. O 60 let později, v roce 1917, jej však zákonodárci po krvavé mexické revoluci změnili.
Během přepisování ústavy vláda přísněji omezila právo na nákup zbraní. Zákon vylučoval, aby si občané kupovali střelné zbraně vyhrazené pro použití v armádě, a zakazoval jim nosit zbraně v obydlených místech, aniž by se řídili policejními předpisy.
Dnes mají Mexičané stále právo kupovat zbraně, ale musí se potýkat s nejasným federálním zákonem, který určuje případy, podmínky, požadavky a místa, kde bude nošení zbraní povoleno.
V roce 2012 deník The New York Times uvedl, že největší zbraně, jako jsou poloautomatické pušky, si v Mexiku mohou koupit pouze příslušníci policie nebo armády. „Povolení na ruční zbraně pro domácí ochranu umožňují pouze nákup zbraní ráže maximálně .38,” napsal deník.
Možná největší překážkou je, že v celé zemi existuje pouze jeden obchod, kam si Mexičané mohou jít koupit zbraň, a ten se nachází na přísně střežené armádní základně v Mexico City. Zatímco v tomto obchodě se prodá v průměru 38 zbraní denně, odhaduje se, že každý den je do země propašováno 580 zbraní z USA.
Guatemala
Stejně jako Mexiko i Guatemala povoluje držení zbraní, ale s přísnými omezeními. Právo nosit zbraň je uznáno a upraveno v článku 38 současné ústavy, která byla přijata v roce 1985.
„Uznává se právo vlastnit zbraně pro osobní potřebu, které nejsou zakázány zákonem, v místě bydliště,“ uvádí se v dokumentu. „Nebude existovat povinnost je odevzdat, s výjimkou případů nařízených příslušným soudcem.“
Ačkoli Guatemalci nesmějí vlastnit plně automatické zbraně, mohou si pořídit poloautomatické zbraně, pistole, pušky a brokovnice, pokud získají povolení. Přesto to může být obtížné.
Například jednotlivci, kteří si chtějí koupit zbraň pro účely soukromé bezpečnosti, potřebují souhlas vlády. Jsou také omezeni v množství střeliva, které mohou vlastnit, a podle portálu GunPolicy.org musí každý rok až tři roky znovu žádat o zbrojní průkaz a znovu se kvalifikovat. Licence také vyžaduje doklad o tom, že žadatel má čistý trestní rejstřík, netrpí duševní chorobou a nedezertoval z armády nebo policie.
Navzdory těmto omezením jsou zbraně v Guatemale běžně dostupné. Podle společnosti Insight Crime je v této zemi jeden z nejvyšších počtů držitelů zbraní na obyvatele v Latinské Americe. Stejná organizace rovněž uvedla, že 75 % vražd v Guatemale zahrnuje zbraň. V roce 2016 bylo hlavní město Guatemaly zařazeno na 9. místo na světě s největším počtem vražd.
Spojené státy americké
Ačkoli Mexiko i Guatemala mají ústavní právo nosit zbraň, Spojené státy jsou ve své vlastní lize, protože jako jediná země nemají v ústavě žádná omezení týkající se držení zbraní.
Druhý dodatek uvádí: „Dobře regulovaná domobrana je nezbytná pro bezpečnost svobodného státu a právo lidu držet a nosit zbraně nesmí být porušováno.“
Podle časopisu The New Yorker se téměř 200 let od přijetí těchto slov v roce 1791 mělo za to, že druhý dodatek se vztahuje na výsady náležející armádě. Od 70. let 20. století se však tento názor postupně měnil, až se ustálil v rozhodnutí Nejvyššího soudu z roku 2008, podle něhož byl druhý dodatek skutečně zamýšlen jako právo jednotlivců nosit zbraň.
