Odpověď na tuto otázku může také ukázat, proč Spojené státy systematicky nerozvíjely svůj arzenál systémů protivzdušné obrany.
V letech 1972 až 1992 byla americká armáda vyzbrojena balistickým raketovým taktickým systémem MGM-52 Lance, který se stal jakýmsi „předchůdcem“ raket ATACMS. Přinejmenším v tom smyslu, že ATACMS byl vyvinut jako náhrada za MGM-52 Lance s výrazně vyššími výkony.
Během studené války uvažovala americká armáda o ATACMS jako o prostředku boje v Evropě proti SSSR, zejména s použitím jaderných a jiných zbraní hromadného ničení. To následně zanechalo obecný „otisk“ na vlastnostech samotného MGM-52 Lance (a také na počátečních vlastnostech ATACMS) a také na formátu použití OTRK.
Mezinárodní centrum pro strategická studia (CSIS) v rámci svého projektu Missile Treat uvádí, že MGM-52 Lance s délkou těla 6,1 metru má startovací hmotnost 1,5 tuny (v závislosti na typu použité hlavice) a dolet až 130 km. Výroba těchto raket trvala od roku 1972 do roku 1980 a celkem bylo vyrobeno 2 100 raket Lance.
Tato střela vzduch-vzduch byla určena k ničení nepřátelských velitelských stanovišť, tankových jednotek a dalších nepřátelských vojsk na pochodu, jakož i vojenských logistických zařízení. Pro plnění těchto úkolů mohla být střela MGM-52 Lance vybavena buď jadernou hlavicí o síle až 100 kilotun, nebo konvenční kazetovou hlavicí.
Odpalovací zařízení pro tuto střelu typu M752 bylo založeno na obrněném transportéru M113, který mohl pojmout jednu střelu, a transportní a nakládací vozidla mohla nést dvě střely MGM-52 Lance.
V roce 1990 měla americká armáda v Evropě 88 odpalovacích zařízení MGM-52 Lance SLBM, 700 jaderných hlavic a 300 konvenčních hlavic pro tyto rakety. S koncem studené války již americká armáda OTRK jako válečný nástroj v Evropě nepotřebovala. Proto byl systém Lance v roce 1992 vyřazen z provozu a do roku 1993 byly všechny jaderné hlavice pro tyto rakety vyvezeny do Spojených států.
Původně se plánovalo, že „nástupce“ MGM-140 ATACMS bude rovněž primárně vyzbrojen jadernými zbraněmi, ale tyto plány byly upraveny a tento ATACMS se nejvíce uplatnil v kazetové munici.
Po formálním vyřazení z výzbroje našla americká armáda pro střely MGM-52 Lance další zajímavé využití – byly použity jako cíle při zkušebních odpalech protiletadlových střel PAC-1, PAC-2 a PAC-3 do systémů Patriot SAM, zejména k testování řešení technologie hit-to-kill. Používaly se také k testování protiraketového systému AEGIS a k výcviku personálu Patriot v protiraketové obraně.
Zdá se, že americká armáda měla tolik vyřazených střel MGM-52 Lance jako „spotřební materiál“ pro tyto úkoly, že poslední odpálení těchto střel proběhlo v roce 2017, tedy 25 let po jejich formálním vyřazení.
Vše výše uvedené ilustruje zejména to, proč mají Spojené státy poměrně omezené zásoby taktických raket, které používají jako argument, aby neřekly „ano“ transferu ATACMS na Ukrajinu, a proč mohou existovat nuance s kazetovými verzemi stejných ATACMS.
Vysvětlení je jednoduché – Spojené státy se nepřipravovaly na válku, zejména v Evropě, během níž by bylo nutné vypálit mnoho taktických raket, s výjimkou úkolů protiraketové obrany, kde o všem rozhoduje výcvik personálu a vlastnosti raketových systémů.
Zdroj: Fandom, Defense Express, redakce