Konec druhé světové války byl pro Japonsko obdobím zoufalé obrany. Způsob, jak zastavit americké loďstvo, byly sebevražedné jednotky kamikadze, uvádí server Military Factory.
Kromě speciálního vybavení přizpůsobeného jejich potřebám byly pro kamikadze vyvinuty speciální zbraně – raketové letouny. Japonský viceadmirál Takidžiro Ohniši je považován za zakladatele sebevražedných kamikaze formací. Z jeho iniciativy se začaly nejen formovat oddíly sebevražedných pilotů, ale také se začalo s vývojem zbraní pro ně. Program rozvoje letectva japonského námořnictva, přijatý v srpnu 1944, počítal s použitím tří kategorií letadel, označovaných jako Kokoku Heiki – Císařovy zbraně.
První kategorií byly existující modely strojů, pod které se plánovalo připevnit letecké pumy před útokem kamikadze. Třetí kategorií měly být speciální úderné letouny se zjednodušenou konstrukcí umožňující sériovou výrobu. Druhou kategorii měly tvořit raketové a proudové letouny.
Létající bomba
Do této druhé kategorie patřil raketový letoun Yokosuka MXY7 Ohka (Cherry Blossom). Stroj vyvinutý v roce 1944 nemohl operovat samostatně – od počátku byl navržen tak, aby fungoval jako raketa, která by startovala do vzduchu zpod trupu většího nosného letounu (pro tento úkol byly určeny bombardéry Mitsubishi G4M), jak uvádí server Fandom. Celá věc připomínala poněkud obrácený model Mistel, který používali Němci.
Letouny 0hka měly malá křídla a dvojité řídicí plochy. V přední části trupu se nacházela tunová výbušná nálož a v zadní části a na koncích křídel byly umístěny hlavní a pomocné raketové motory.
Jednosměrný let
Taktika použití spočívala v tom, že se raketový letoun odpojil zpod trupu letadlové lodi asi 35 km před cílem, ve výšce asi 8 km. Pilot pak uvede střelu do mělkého střemhlavého letu, aby mohla nabrat rychlost. Před zahájením útoku pilot spustil pohonný systém střely (motory běžely 8-10 sekund) a změnil úhel střemhlavého letu na strmější, aby zasáhl americkou loď vysokou rychlostí, dosahující až 950 km/h.
Celkem bylo vyrobeno více než 850 letadel tohoto typu, ale jen malá část z nich byla použita v boji. Jejich bojový debut byl dále odložen potopením velké letadlové lodi Šinano, která převážela 50 strojů Ohka s úmyslem použít je během poslední velké bitvy japonského loďstva – bitvy v zálivu Leyte. Podobný osud potkal v prosinci 1944 i letadlovou loď Unrjú, která při své jediné bojové plavbě nesla 30 létajících pum.
Neúčinná zbraň
Letouny Ohka nesplnily naděje, které se do nich vkládaly. Připisuje se jim potopení nejméně jednoho amerického torpédoborce a poškození několika menších lodí a snad i neškodný zásah dělové věže jedné z bitevních lodí.
Američané se po počátečním překvapení rychle naučili bojovat s novou hrozbou a zničili jak letadla Ohka za letu, tak letadla připevněná k trupu letadlové lodi. Neúspěch však Japonce nepřiměl k opuštění myšlenky sebevražedných útoků – po zastavení vývoje letounu Ohka se japonští konstruktéři pokusili sestrojit jeho dokonalejšího nástupce, létající bombu Kugisho Ohka Model 22. Vzhledem ke konci války však nebyla použita v boji.
Zdroj: militaryfactory.com, military-history.fandom.com, redakce
Přihlaste se, komentujte články a ukládejte si ty nejzajímavější k pozdějšímu přečtení.
Přihlásit se přes náš web
Ještě nemáte účet? Staňte se členem.