Turecko není natolik vyspělé, aby mohlo vyvinout stíhačku 5. generace, od TF-X toho moc nečekejte

23. listopadu byly zveřejněny první snímky prototypů vyráběného tureckého stíhacího programu TF-X, což vyvolalo otázky ohledně budoucnosti vývoje a znovu se objevily dlouhodobé obavy ohledně jeho životaschopnosti, píší na webu Military Watch Magazine.

Stíhačka TF-X, kterou vyvíjí společnost Turkish Aerospace Industries, jež nemá s vývojem stíhaček žádné zkušenosti, je uváděna na trh jako stíhačka páté generace, což je stupeň pokročilosti, kterého zatím dosáhly pouze Čína a Spojené státy s plnými letkami letadel ve službě. Ambice programu jsou ve velkém rozporu jak s geopolitickou pozicí Turecka, tak především s jeho velmi malým technologickým sektorem a relativně malým rozsahem výzkumu a vývoje.

Zatímco Čína a Spojené státy trvale vedou světový žebříček v oblasti vědy a technologií, od umělé inteligence po materiálové vědy, Turecko se neobjevuje na žádném z hlavních žebříčků technologických patentů, špičkových výzkumných institucí, výzkumu a vývoje ani v jiných ukazatelích, přičemž i jeho schopnost vyrábět konkurenceschopné letouny čtvrté generace je velmi sporná.

Naproti tomu Jižní Korea, která v červenci poprvé vzlétla se svým prototypem stíhačky páté generace, se obecně řadí mezi tři nebo pět nejvyspělejších ekonomik světa. I pro Koreu však zůstává vývoj skutečného stíhacího letounu páté generace obtížný, přičemž stíhací letoun KF-21 je přezdíván „5 minus“ a spoléhá se na významnou podporu společnosti Lockheed Martin ve Spojených státech.

Je velmi nepravděpodobné, že by se Turecko přiblížilo tomu, s čím se potýká Jižní Korea. Dokonce i ruské a indické programy páté generace jsou pravděpodobně podstatně slibnější než TF-X, protože ačkoli schopnost obou zemí vyvíjet stíhačky páté generace byla vážně zpochybňována, obě zůstávají ve výrazně silnější pozici než Turecko. Ruské programy také značně těžily z výzkumu a vývoje prováděného pro sovětské programy stíhaček páté generace v době, kdy byl SSSR světovým lídrem v oblasti špičkových technologií a jednou ze dvou největších světových ekonomik, zatímco Indie bude zřejmě i nadále těžit z transferů ruských technologií pro svůj vlastní program.

Dalším významným faktorem, který omezuje vyhlídky turecké stíhačky, je skutečnost, že země v uplynulých desetiletích spálila mosty s potenciálními partnery na všech stranách. Napjaté vztahy se západním blokem v celé řadě otázek, z nichž nejnovější je neschopnost Ankary zaujmout tvrdý postoj vůči Rusku během rusko-ukrajinské války, znamenají, že i prodej stíhaček F-16 z dob studené války byl ve Spojených státech zablokován. Po vyřazení Turecka z programu F-35 (jediného západního stíhacího letounu páté generace, který se v současné době vyrábí) je nepravděpodobné, že by se uskutečnily smysluplné transfery technologií pro výrobu skutečného stíhacího letounu páté generace.

Pokračující nezákonné letecké údery Turecka proti Sýrii, která je spojena s Ruskem, jeho podpora frakcí napojených na Al-Káidu, které podnikají útoky na ruské síly, a jeho členství v NATO znamenají, že transfery citlivých technologií z Ruska nebo Číny zůstávají nepravděpodobné. Postavení Turecka jako dlouhodobého centra operací a podporovatele poboček Al-Káidy působících v západní Číně, které jsou zodpovědné za teroristické útoky v celé zemi i v Thajsku a Střední Asii, znamená, že Peking bude ve svých bezpečnostních partnerstvích s touto zemí nadále opatrný.

Turecko nemá ani střední úroveň technologického sektoru, což fakticky vylučuje možnost vyvinout vysoce výkonnou stíhačku bez zahraniční podpory vyspělejších ekonomik, přičemž jeho schopnost získat takovou podporu zůstává sporná. I když program TF-X může být úspěšný, jeho konkurenceschopnost i vůči čínským a americkým letounům „generace 4+“ bude pravděpodobně sporná a bude do značné míry záviset na tom, zda Ankara dokáže zlepšit své postavení buď u svých tradičních partnerů na Západě, nebo u nově vznikajících partnerů na Východě. Do té doby se očekávají značná zpoždění, přičemž operační stíhačka před rokem 2030 zůstává nepravděpodobná, zatímco samotná velikost letounu se zřejmě promítne do vysokých provozních nákladů, které omezí jeho konkurenceschopnost mezi méně vyspělými letouny.

Zdroj: militarywatchmagazine.com