Podle definice je Alzheimerova choroba postupné zhoršování duševních funkcí, které se může objevit ve středním nebo vyšším věku v důsledku generalizované degenerace mozku.
Je nejčastější příčinou předčasné senility. Jedná se o jednu z forem demence, která se v průběhu času postupně zhoršuje. Postihuje paměť, myšlení a chování. Pokud znáte někoho, kdo trpí Alzheimerovou chorobou, nebo jste se s ním někdy stýkali, může být velmi těžké ho pozorovat, protože se zdá, že se jeho mysl vrací do doby, kdy byl mnohem mladší. Bohužel jen v Americe trpí Alzheimerovou chorobou více než 5 milionů lidí. Není neobvyklé umístit starší osobu trpící Alzheimerovou chorobou do skupinového domova, což však může v jejím životě způsobit ještě větší stres a trápení.
Jedno město v Amsterdamu se rozhodlo s touto stále častější nemocí něco udělat. Vytvořili komunitu pro lidi s demencí a Alzheimerovou chorobou. Myšlenkou, vysvětlují tvůrci Hogeweyku, je navrhnout svět, který by se co nejvíce podobal normálnímu životu – aniž by pacienty ohrožoval.
Tato komunita pro pacienty s demencí a Alzheimerovou chorobou pomáhá pacientům žít pohodlnější život ve „vesnici“ Hogeweyk. Ačkoli to vypadá jako normální vesnice s obchody, restauracemi a dalšími zařízeními, ve skutečnosti se jedná o uzavřené léčebné zařízení. Tato krásná alzheimerovská komunita je navržena tak, aby kopírovala 50. léta minulého století. Vzhled tohoto roztomilého městečka je přirovnáván k městečku z filmu Truman Show.
Obyvatelé této komunity mají možnost samostatně pracovat a vykonávat běžné denní činnosti. U Alzheimerovy choroby je dlouhodobá paměť obvykle lepší než krátkodobá. Díky tomu je minulost mnohem známější než přítomnost. Architekti a designéři byli najati, aby vytvořili byty, které napodobují ty z 50. let, a poskytli tak pacientům známé prostředí.
Každý aspekt této vesnice má vzhled a atmosféru skutečného města. V každé části města se nachází takzvaný „vesničan“. Jedná se o profesionálně vyškolenou zdravotní sestru, která v případě potřeby pomůže kterémukoli z obyvatel. „Vesničani“ se oblékají do normálního oblečení, aby ulehčili obyvatelům, oproti uniformě zdravotní sestry, která může vyvolávat úzkost.
Podle časopisu Psychology Today obyvatelé „potřebují méně léků a jsou klidnější“. Obyvatelé se mohou procházet, nakupovat, chodit do parku, zajít si na jídlo, to vše v rámci obce. A je to pro ně bezpečné prostředí, kde se nedostanou do žádného nebezpečí.
Hogeweyk má kapacitu asi 152 míst, ale určitě si dokážete představit, že na přijetí se musí čekat. Mít takovou komunitu je pro lidi trpící Alzheimerovou chorobou nebo demencí úžasné, protože jim dává pocit, že jsou „normální“ a nejsou tak mimo. Tím, že se k obyvatelům chovají jako k normálním lidem, Hogeweyk naznačuje, že v hloubi duše není tak velký rozdíl – jen odlišné potřeby.
Vytvořením města přizpůsobeného těmto jedinečným potřebám se obyvatelé vyhnou izolaci, kterou může způsobit dlouhodobá lékařská péče. A na svých webových stránkách to podle mě opravdu trefili citátem z knihy Neviditelná města Itala Calvina z roku 1978: „Takovou noc už zažili a byli tehdy šťastní.“ Tohle se jim povedlo.
Přihlaste se, komentujte články a ukládejte si ty nejzajímavější k pozdějšímu přečtení.
Přihlásit se přes náš web
Ještě nemáte účet? Staňte se členem.