Tento příběh vypráví o manželském páru, plukovníku J. W. C. van Gorcumovi a Jonkvrouwe J. C. P. H. van Aefferdenové, kteří byli oba křesťané, ona však katolička a on protestant.
Po dvaačtyřiceti letech manželství plukovník v roce 1880 zemřel a byl pohřben na protestantském pozemku ve městě. Jak bylo zvykem, byl pohřben v protestantské části místního hřbitova, která rozdělovala své obyvatele podle víry. Pro katolíky, protestanty a židy byly vyčleněny různé části a každá část byla oddělena silnou cihlovou zdí.
Van Aefferdenová zemřela o osm let později, v roce 1888. Nesměli být pohřbeni společně, on byl protestant a nepatřil ke šlechtě. Tradičně byli lidé v této jižní části Nizozemska pohřbíváni na rodinných pozemcích odpovídajících náboženství, které vyznávali.
Rozhodla se, že nebude pohřbena na šlechtickém rodinném pozemku, ale že bude uložena co nejblíže svému manželovi. Oba hroby jsou obráceny k sobě a nad zdí jsou spojeny rukama. Tyto jedinečné hroby se nazývají „Het graf met de handjes“, což v překladu znamená „Hrob s ručičkami“.
Jejich symbolické náhrobky vyvolaly v roermondské komunitě značný rozruch a nebýt dobré pověsti plukovníka a vznešeného původu jeho manželky, možná by jejich vybrané místo odpočinku nebylo poctěno. Jaký krásný příběh o nekonečné lásce. Jejich láska je provází i do hrobu.
