Příběh matky plný hrůzy a naděje: “Moje batole přežilo autonehodu, ale já jsem málem zemřela”

Bethany LeVrierová se vrátila domů s ročním synem Braydenem poté, co se v roce 2021 stala obětí vážné autonehody. Její syn přežil nehodu díky autosedačce, zatímco ona sama utrpěla vážná zranění. LeVrierová se nyní dělí o svůj příběh a ukazuje, jak postupně získávala svůj život zpět po této tragické události.

LeVrierová utrpěla zlomeniny téměř všech kostí pod pasem a strávila téměř tři týdny v kómatu. Následně podstoupila řadu chirurgických zákroků a strávila další dva měsíce na jednotce intenzivní péče. S pomocí lékařů se postupně uzdravila a za tři roky se naučila znovu chodit. Její lékař, Timothy Hodges, popsal její zranění jako „devastující“ a obdivoval její odhodlání a sílu.

Její život byl hezký, rušný a plný pohybu. Manžel Bradley je hasič a pracuje na směny. Rodina se snažila skloubit veškeré povinnosti tak, aby měl manžel čas odpočívat, být s rodinou a nemusel se starat o další aktivity. Týden před nehodou si rodina udělala dovolenou v Moabu a věnovala se pěší turistice a jízdě v terénu. Tato dovolená byla poslední vzpomínkou předtím, než došlo k velké změně.

Osudový večer, který změnil vše

“V úterý 2. listopadu 2021 jsem toho rána Braydena odvezla k mámě a tátovi domů a šla jsem do své kanceláře, pracovala jsem jako právní asistentka ve firmě zabývající se plánováním nemovitostí. Po práci jsem šla k rodičům, navečeřeli jsme se a pak jsem odešla – bylo kolem sedmé hodiny. Nebylo to nijak pozdě,” říká LeVrierová.

“Rodiče bydlí dvacet minut ode mě. K nehodě došlo kolem 19:30. Byl listopad, takže venku byla tma, byla jsem pět minut od svého domu v Conroe (v Texasu), když chlap, který mě srazil, přejel dvojitou žlutou čáru, narazil do několika aut, vyletěl do vzduchu a přistál na mém autě. Všechny airbagy v mé Toyotě 4Runner se aktivovaly.”

Její syn utrpěl pouze modřiny na nohou díky tomu, že byl během autonehody řádně připoután v autosedačce. Oba byli převezeni do nemocnice Memorial Hermann ve Woodlands, kde se lékař z pohotovosti vyjádřil, že si LeVrierová zlomila téměř všechny kosti od pasu dolů.

My Toddler Survived an Airborne Car Crash but I Almost Died: How I Fought for My Life Through 30 Surgeries https://t.co/xFZMfOObZ1

— People Parents (@People_Parents) June 4, 2024

Bethany měla zlomeniny v pánvi, oboustranné otevřené zlomeniny stehenní kosti, zlomeniny stehenní kosti, zlomené žebro, roztříštěný loket a poškozenou tkáň. Podstoupila přes 30 chirurgických zákroků a má různé železné implantáty, jako jsou tyče v nohou, destička v pánvi, šrouby v kyčlích a nejméně jeden šroub v kotníku. Je však vděčná, že její syn utrpěl pouze drobná zranění a oba nehodu přežili.

“Téměř tři týdny jsem byla v lékařsky navozeném kómatu. Nakonec jsem potřeboval tracheotomii. Málem jsem přišla o nohu,” uvedla Bethany. “Můj manžel tam byl každý den. Každý den. Známe se od dvanácti let. Vyrůstali jsme ve stejné církevní skupině mládeže. Vzali jsme se v lednu 2018. Pětileté výročí svatby jsme oslavili v nemocnici.”

Malé kroky k velkým cílům

LeVrierová strávila nějaký čas na jednotce intenzivní péče a pokračovala na lůžkové rehabilitaci. Při opouštění rehabilitace nemohla chodit a musela se to znovu učit. Většinu času musela chodit s asistencí a být připoutána do postroje, což považovala za ponižující. Její pohyblivost je omezená a nedokáže přejít přímo ze sedu na nohy bez pomoci.

Bethany si může kleknout na podlahu, ale pouze s polštářem, bez kterého je to pro ni velmi nepohodlné. Lehčí pohybové aktivity jsou pro ni stále obtížné a má strach z používání dopravních prostředků.

“Bylo to opravdu, opravdu těžké. Hodně jsem se při svém zotavování soustředila na svého syna. Nechci, aby se ohlédl za svým dětstvím a vzpomínal, že maminka jen seděla,” říká LeVrierová. “Každý týden chodím na posilovací tréninky, které mi pomáhají cvičit, a soustředím se na posilování, protože chci pro svou rodinu udělat co nejvíc. Přesto se velmi snadno unavím.”

Nový začátek

Bethany vzpomíná na okamžik, kdy poprvé po nehodě zvedla svého syna ve stoje. Tento okamžik je pro ni symbolem pokroku a síly. Je vděčná za to, že je stále naživu, a snaží se žít v přítomnosti. Vzpomíná také na všechny lidi, kteří jí po nehodě pomohli, jako jsou rodina, přátelé, lékaři, sestry a terapeuti. Považuje je za anděly a je jim vděčná za to, že jí zachránili život.

“Letos v lednu jsem začala chodit bez pomoci na veřejnosti, nejen doma, což byla opravdu velká věc. To znamená, že jsem dostatečně silná a stabilní na nohou, abych mohla chodit na delší vzdálenosti – což je jen další krok vpřed.”

Zdroj: People, Gofundme, redakce