Video: Australský parašutista prodělal při seskoku epileptický záchvat

Považuji se za docela společenského a dobrodružného člověka, ale jedna věc mě děsí, a to je seskok padákem.

Klidně bych mohl vylézt na jedenáctitisícový vrchol s výhledem na rozlehlou pokrývku hor pode mnou nebo se potápět v neznámém světě pod hladinou oceánu. Ale seskok padákem mě prostě děsí! Vkládat plnou důvěru do odolnosti své výstroje. A důvěřovat svým rozhodovacím schopnostem, když máte pouhé vteřiny na rozhodnutí o životě a smrti, mě prostě štve.

To jsou kontrolovatelné faktory; teď vezměte v úvahu nekontrolovatelné faktory, které mohou nečekaně nastat. Třeba srážka s ptákem nebo nečekaný vítr. Možná je to tím, že videa, která se mi dostanou do ruky, jsou obvykle děsivá a problematická. No, tento příběh jen doplňuje řadu důvodů, které mě odrazují od seskoků padákem.

Christopher Jones je dvaadvacetiletý dobrodruh, který měl vášeň pro seskoky padákem. S jeho schopností skákat padákem byly okamžitě spojeny obavy, protože Christopherovi byla v mladém věku diagnostikována epilepsie. Šel k lékaři, aby zjistil, zda je seskok padákem vůbec možný. Lékaři prohlásili, že je seskoku padákem schopen, protože od posledního epileptického záchvatu uplynuly již více než 4 roky.

Poté, co dostal povolení k seskoku, se spolu se svým instruktorem vznesl do vzduchu, aby se zúčastnil akce, na kterou nikdy nezapomene. Připravovali se na výstup z letadla tisíce metrů nad australským městem Pinjarra a vše probíhalo hladce. Ve výšce asi 3 000 metrů se však situace téměř okamžitě dramaticky změnila. Chris se připravoval na levotočivou zatáčku, když se stal obětí svého prvního záchvatu po více než čtyřech letech. Neměl kontrolu nad svým tělem a bezvládně padal směrem k zemi.

Chrisův instruktor si všiml problému a vyrazil do akce. Nasměroval se ke Chrisovi a pokusil se stabilizovat jeho pád. Nejprve se netrefil a rychle korigoval dráhu letu, aby se s Chrisem protnul přesně v okamžiku, kdy měl správnou rychlost, která byla nutná pro získání kontroly nad situací.

Poté, co se chytil Chrise, rychle sáhl po záchranné šňůře a rychle za ni zatáhl. Chris měl asi 30 sekund nekontrolovatelný záchvat, když padal k zemi. Jakmile za šňůru zatáhl, Chrisův padák se bleskově naplnil vzduchem a zpomalil jeho sestup. Když Chris dosáhl výšky asi 1 000 metrů, nabyl vědomí a bezpečně se snesl na zem. Chrisův padák je vybaven zařízením, které by automaticky zatáhlo za šňůru, pokud by výškoměr dosáhl určité výšky. Jonesův instruktor uvedl, že chtěl mít jistotu, že situaci zvládne, a ne se spoléhat na zařízení. “Neděláme to každý den, ale součástí našeho výcviku je i to, že se o studenty staráme,” řekl.

Tohle je jen jeden z mnoha důvodů, proč mě děsí už jen pomyšlení na seskok padákem. Nikdy předtím jsem záchvat neměl, ale tisíce metrů ve vzduchu je to poslední místo, kde bych to chtěl zjistit. Kdyby tam nebyl Christopherův instruktor, byl by zcela odkázán na to, že ho zachrání jeho automatické zařízení.

Nejsem sice profesionál, ale nerad bych se spoléhal na to, že mi život zachrání jen jedna pojistka. Obdivuji jeho odvahu pokusit se o něco, čemu by se člověk s jeho zdravotním stavem měl pravděpodobně vyhnout, a přestože věci nešly podle plánu a při seskoku padákem dostal záchvat, bezpečně přistál. Onen instruktor si také zaslouží uznání za své rychlé myšlení a statečné jednání. Vystavil se nebezpečí, aby pomohl jednomu ze svých studentů, což není nic jiného než obdivuhodné.

Zdroj: theguardian.com

Upozornit na nové komentáře
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline zpětná vazba
Zobrazit všechny komentáře
0
Co si o tom myslíte? Napište nám váš názorx