Záchranář vypráví příběhy z nočních směn: „O půlnoci ti zvoní zvonek a na posteli nikdo neleží“

STN zase přichází s peckou. Tentokrát si pozval do videa záchranáře, který bez obalu vypráví o své cestě k jednomu z nejdrsnějších povolání. Je to syrové, autentické a dost možná vám to otevře oči.

Celý příběh začíná překvapivě brzy – na základní škole. Už tehdy v hlavě klíčila touha dělat něco, co má fakt smysl. Po střední zdravotnické škole přišel první „reality check“. Představa pomáhání je jedna věc, ale když stojíte před oddělením dlouhodobě nemocných a víte, že tam budete přebalovat pacienty, je to jiná liga. První den? Pacientka podobná jeho zesnulé babičce. Emoce, slzy a taky první „sakra, tohle chci dělat“.

Cesta za snem stát se záchranářem ale nebyla jednoduchá. Dvakrát nezvládl přijímačky na vysokou školu kvůli fyzice. „Fyzika, ty vole!“ říká s úsměvem. Ale nevzdal to. Místo toho makal na kardiochirurgii, viděl, jak funguje srdce pod tlakem, a sbíral zkušenosti, které z učebnic prostě nevyčtete.

Pak přišel covid a všechno šlo do háje. Místo normální práce se musel postavit tváří v tvář pandemii, bezdomovcům, kteří utíkali z karanténních hotelů, a totálnímu chaosu. Oživovat lidi v ochranném obleku, učit mediky, jak zvládat první pomoc, a do toho testovat po noclehárnách. Hektické? To rozhodně. Ale taky to byla škola života, která mu ukázala, že záchranářina je jeho osud.

A pak tu jsou ty příběhy, které zní jako z hororu. Zvonky, co se samy od sebe spouštějí, okna, která se rozletí v bezvětří. Něco mezi pověrou a realitou, ale když to slyšíte od chlapa, který viděl víc, než byste chtěli, začnete se taky trochu ohlížet přes rameno.

„Máš zvonky, že jo, co mají pacienti na postelích… a o půlnoci ti zvoní zvonek, ty přijdeš do toho pokoje a víš, že na tý posteli nikdo neleží,“ vypráví host.

Jeden z nejbizarnějších momentů? „Chytání“ nakažených bezdomovců po Praze během covidu. „Lovit je jak Pokémony, v oblecích, mezi lidmi na nádraží.“ Absurdita? Možná. Ale někdo to dělat musel.

STN trefil do černého tím, že dal prostor někomu, kdo žije na hraně mezi životem a smrtí. Video je drsnou připomínkou, že záchranářem se nestanete jen tak. Potřebujete nervy z ocele, chuť pomáhat a taky pořádnou dávku humoru.