Divoké samice chobotnic byly zachyceny na kameru, jak házejí mušle na samce

Chobotnice jsou typicky samotářští tvorové, a proto se nechovají zrovna sousedsky, když jim jiní hlavonožci zasahují do osobního prostoru, i když to znamená, že si ze všeho, co je v dosahu, udělají zbraň, píší na webu Science Alert.

V nedávno zveřejněné studii týmu vědců z Austrálie, USA a Kanady vyvolala pozorování volně žijících chobotnic, které vrhají mušle a písek přímo na ostatní příslušníky svého druhu, otázku, zda je toto neobvyklé chování záměrně asociální – nebo zda se kolemjdoucí náhodou nedostanou do palebné linie.

Vědci poprvé pozorovali chobotnice, které po sobě házely předměty ve scéně zdánlivě vyhrocených šarvátek, v roce 2015 u východního pobřeží Austrálie, kde se shromažďuje tak velké množství chobotnic sydneyských (Octopus tetricus), že vědci tuto oblast nazvali Octopolis.

V nově publikované studii se zjistilo, že záletníci jsou většinou samice – a že se pravděpodobně alespoň v některých případech snaží odradit příliš zamilované samce.

Mnoho zvířat hází na ostatní předměty a má k tomu mnoho důvodů. Může jít o hrozbu, obranné chování nebo o chytání kořisti do pasti. Většina zvířat, která to dělají, však hází věci na jiné druhy, ne na své vlastní.

Proto se tým vědců pod vedením filozofa vědy Petera Godfrey-Smithe z univerzity v Sydney vydal pozorovat házení mušlí, bahna a řas přímo do akce, aby zjistil, proč po sobě chobotnice tak rády házejí.

Pomocí neinvazivních kamer GoPro, které byly ponechány na místě, zaznamenali více než 100 případů, kdy obyvatelé Octopolis svévolně házeli předměty. Chobotnice držely materiál v náručí a pak vystřelily proud vody, který ho odfoukl do vzdálenosti několika délek těla.

Při analýze nahrávek si vědci všimli, že existují dva hlavní typy házení. První souvisel s úklidem a udržováním jejich útulných nor bez nežádoucích zbytků a potravinového odpadu.

Druhý způsob se zdál být trochu cílenější. Chobotnice, které byly určeny jako (většinou) samice, byly pozorovány při cílených útocích, kdy házely materiál na jiné chobotnice. Celkově byly nejčastěji házeným předmětem skořápky, a to v 55 zaznamenaných případech.

U 33 % těchto cílených hodů hozený předmět skutečně zasáhl zamýšlený cíl, přičemž nejlepším materiálem pro tento úkol bylo bahno. Cílem byly buď jiné samice v okolí, nebo samci, kteří se pokoušeli o páření.

V jednom pozoruhodném případě, zaznamenaném v roce 2016, hodila samice chobotnice materiál na samce desetkrát během 3 hodin a 40 minut, přičemž jej zasáhla pětkrát. Zajímavé je, že chobotnice, které byly zasaženy, se nepokoušely o odvetu, ale někdy se pokusily uhnout (i když ne vždy úspěšně).

Dalším, možná trochu kontroverznějším vysvětlením tohoto chování by mohlo být, že házení není vždy nutně cílené, ale může být formou záchvatu vzteku způsobeného frustrací.

Po několika dramatických interakcích vědci pozorovali, že jedna chobotnice hází věci způsobem, který se nezdá být zaměřen na druhou chobotnici. Vzhledem k tomu, jak obtížné je přisuzovat zvířatům úmysl, zejména tak cizím, jako jsou chobotnice, však nelze učinit jednoznačný závěr, že tomu tak je. Každopádně se zdá, že házení hraje určitou sociální roli.

„Chobotnice tak lze s jistotou zařadit na krátký seznam živočichů, kteří pravidelně házejí nebo pohybují předměty, a předběžně je přidat na kratší seznam těch, kteří své hody směřují na jiné živočichy,“ píší vědci. „Pokud jsou skutečně cílené, jsou tyto hody směřovány na jedince stejné populace v sociálních interakcích – což je nejméně častá forma házení mimo člověka.“

Zdroj: sciencealert.com