Podle nového výzkumu Georgijské univerzity by se pavouk Joro, který pochází z východní Asie, mohl v příštím roce rozšířit na většinu východního pobřeží USA.
Pavouk Joro patří k druhu Nefila kyjovitá a je součástí skupiny pavouků známých vysoce organizovanými pavučinami ve tvaru kola. Samičky mají na těle barevné žluté, červené a modré znaky a při plně natažených nohách mohou měřit okolo 100 milimetrů. Samci mají hnědé tělo a jsou ve srovnání se samicemi mnohem menší.
Pavouk Joro byl v USA poprvé identifikován téměř před 10 lety v roce 2014, kdy Rick Hoebeke, správce sbírek v Georgijském přírodovědném muzeu, obdržel telefonát o neobvyklém pavoukovi. Od tohoto prvního setkání s unikátním pavoukem vedl Hoebeke snahu o identifikaci pavouka pocházejícího z východní Asie a od té doby sleduje tento druh po celé Georgii. „Náš odhad je, že se sem dostal v přepravním kontejneru,“ uvedl Hoebeke.
Od roku 2014 byl pavouk Joro nalezen v přibližně 25 různých okresech v Georgii. Pavouci byli spatřeni zavěšení v trojrozměrných pavučinách na verandách, elektrickém vedení a poštovních schránkách, což znepokojilo mnoho obyvatel. K přesunu využívají techniku, při níž pavouk využívá svou pavučinu k zachycení proudu vzduchu, aby uletěl 50-100 kilometrů, než se zachytí na stromě.
Nový výzkum z univerzity v Georgii zjistil, že tento pavouk má o 77 % vyšší srdeční frekvenci, dvojnásobný metabolismus a dokáže přežít i krátké mrazy, které by jeho příbuzné obvykle zahubily. Nové údaje odhalují, že tento pavouk by mohl potenciálně přežít nejen v okolních státech, ale i na celém východním pobřeží a možná i v Kanadě.
Pavouci Joro pocházejí z Japonska, které má podobné klima jako východní část USA. Vědci nezaznamenali žádné negativní účinky pavouka Joro na původní druhy, což je v případě invazních druhů často značný problém.
Joro je jedním z mála pavouků, kteří chytají a požírají hnědé brouky, lidově nazývané „smraďoši“, kteří jsou vážnými škůdci mnoha plodin. Pravděpodobně také pomohou potlačit populaci komárů a kousavých much.
Délka jejich života je krátká, trvá pouze rok a všichni umírají kolem konce listopadu. Zanechávají po sobě váček plný vajíček, která se vylíhnou na jaře.
Odborníci tvrdí, že pavouci Joro jsou pro člověka zcela neškodní a většinou jsou dostatečně velcí na to, aby se jim lidé vyhnuli. Téměř všichni pavouci jsou jedovatí, ale nepředpokládá se, že by jed pavouka Joro představoval pro člověka hrozbu. Ve skutečnosti mají pavouci tak malé tesáky, že obranné kousnutí pavouka Joro by člověku pravděpodobně ani neprorazilo kůži.
I když vás setkání s pavoukem o velikosti dlaně může vyděsit, je důležité si uvědomit, že jedno setkání s pavoukem vám může ušetřit desítky setkání s jiným hmyzem.
