Ledovce Pine Island a Thwaites v Antarktidě ztrácejí led rychleji než kdykoli za posledních několik tisíc let, jak naznačují staré kosti tučňáků a lastur.
Vědci se obávají, že tyto ledovce, dva z nejrychleji se zmenšujících ledovců v Antarktidě, jsou v procesu nestabilního, nezadržitelného ústupu. Rekonstrukcí historie ledovců pomocí starých kostí a lastur chtěli vědci zjistit, zda byly tyto ledovce někdy menší než dnes.
„Pokud byl led v minulosti menší a opětovně se zvětšoval, ukazuje to, že v současnosti nemusíme nutně ustupovat“, říká glaciální geoložka Brenda Hallová z University of Maine v Orono. „Nový výsledek, nám neposkytuje žádnou útěchu“, říká Hallová. „Nemůžeme vyvrátit hypotézu o ústupu na útěku,“ dodala Hallová.
Ledovce Pine Island a Thwaites leží v široké oceánské pánvi ve tvaru mísy, která se směrem ke středu prohlubuje. Díky tomu je led zranitelný vůči teplým proudům husté slané vody, které objímají oceánské dno. Vědci spekulují, že s ústupem ledovců dále do vnitrozemí by mohlo dojít k jejich nevratnému zhroucení. Toto zhroucení by se mohlo odehrát v průběhu staletí a zvýšit hladinu moře zhruba o metr.
Pro rekonstrukci změn ledovců v průběhu tisíců let se vědci obrátili na staré tučňáčí kosti a lastury, které Scott Braddock, glaciální geolog, nasbíral během výzkumné plavby v roce 2019 na americkém ledoborci Nathaniel B. Palmer.
Jednoho odpoledne Braddock vylezl z houpajícího se nafukovacího člunu na pusté břehy Lindsey 1, jednoho z více než tuctu skalnatých ostrovů, které se nacházejí zhruba 100 km od místa, kde ledovec Pine Island končí v oceánu. Když stoupal po svahu, boty mu klouzaly po kamenech pokrytých guánem tučňáků a posetých mdlým bílým peřím. Pak narazil na řadu hřebenů, skal a oblázků, které před tisíci lety navršily vlny při bouřích označujících dávné pobřeží.
Braddock kopal v oblázkových hřebenech a sbíral starobylé kuželovité schránky limpet a úlomky kostí tučňáků, které se usazovaly při formování pobřeží. Po návratu do Maine spolu se svými kolegy tyto předměty radiokarbonově datoval, aby odhadl stáří pobřežních oblastí. Nakonec vědci datovali téměř dvě desítky pobřeží, která se nacházela na několika ostrovech v regionu.
Tato data ukázala, že nejstarší a nejvýše položená pláž se zformovala před 5 500 lety. Od té doby až do několika posledních desetiletí se ostrovy zvedaly stálým tempem asi 3,5 milimetru ročně. To je mnohem pomalejší než 20 až 40 milimetrů ročně, o které se v současnosti zvedá pevnina kolem ostrovů Pine Island a Thwaites, což naznačuje, že rychlost úbytku ledu z okolních ledovců po tisíciletích relativní stability prudce vzrostla v důsledku nástupu rychlého oteplování způsobeného člověkem.
„Vstupujeme na neznámé území,“ říká Braddock. „Nemáme analogii, abychom mohli porovnat to, co se děje dnes, s tím, co se dělo v minulosti.“
Slawek Tulaczyk, glaciolog z Kalifornské univerzity v Santa Cruz, považuje nově datované břehy za důležitou informaci. Varuje však před přílišnou interpretací výsledků. Tyto ostrovy jsou sice od Pine Islandu a Thwaitesu vzdáleny 100 kilometrů, ale od několika menších ledovců jsou vzdáleny méně než 50 kilometrů a změny na těchto bližších ledovcích mohly zastínit vše, co se na Pine Islandu a Thwaitesu odehrávalo před dlouhou dobou. Má podezření, že Pine Island a Thwaites mohly ještě ustoupit a pak se znovu posunout o několik desítek kilometrů.
Přihlaste se, komentujte články a ukládejte si ty nejzajímavější k pozdějšímu přečtení.
Přihlásit se přes náš web
Ještě nemáte účet? Staňte se členem.