Arktičtí zajíci mohou urazit velkou vzdálenost. BBYY, jak se dospělá samice jmenovala, urazila v divočině za 49 dní více než 388 kilometrů.
Jedná se o nejdelší vzdálenost, jaká kdy byla u zajíců, králíků nebo jiných příbuzných zaznamenána vědci. Představa, že tak malé zvíře žijící v tak extrémních podmínkách urazilo za sedm týdnů v průměru asi osm kilometrů denně, je skutečně ohromující.
Zajíci polární, kteří váží zhruba stejně jako kočka domácí, tedy asi čtyři kilogramy, jsou v tundře žádanou kořistí lišek a vlků. Vzhledem k tomu, že zajíci hrají důležitou roli v arktickém potravním řetězci, chtěl ekolog Dominque Berteaux zjistit, jak se tato zvířata pohybují ve vyprahlé krajině.
V roce 2019 připevnili 25 zajícům odchyceným poblíž ostrova Ellesmere v kanadském Nunavutu satelitní sledovací obojky. Když zajíci hbitě odhopkali, vědci netušili, že zvířata zahajují ohromující výpravu napříč tundrou. To proto, že zajíci a jejich příbuzní, kterým se říká zajícovci, obvykle tráví svůj život na jednom známém území, kde je dostatek potravy a kde ji lze snadno najít.
Zajíci polární tento trend překonali, protože většina z nich urazila vzdálenost 113 až 310 kilometrů. Žádný z nich se nepřiblížil k BBYY, která zemřela z neznámých příčin asi měsíc po dosažení svého cíle. Aby zajíc vydržel tak nebezpečnou cestu, musí najít rovnováhu mezi potřebou najít potravu a nestát se potravou.
Údaje získané od BBYY a dalších zajíců pomohou při tvorbě strategií ochrany ekosystému polární pouště. Ale i v této rané fázi je vzrušující najít něco netušeného u zvířete, o kterém jsme si mysleli, že ho docela dobře známe.
