Žádné zvíře na Zemi není tak odolné jako želvuška, která dokáže přežít zmrazení na -272 °C, vystavení vakuu vesmíru a dokonce i ozáření 500krát větší dávkou rentgenového záření, než která by zabila člověka.
Tento tvor vydrží podmínky, které na Zemi vůbec neexistují. Díky této nadpozemské odolnosti a roztomilému vzhledu se želvušky staly oblíbenými mezi milovníky zvířat. Kromě toho se však vědci snaží od těchto mikroskopických živočichů, kteří jsou velcí asi jako roztoč, zjistit, jak připravit lidi a plodiny na náročné podmínky cestování vesmírem.
Nezničitelnost tardigrádů vyplývá z jejich přizpůsobení se prostředí, což se může zdát překvapivé, protože žijí na zdánlivě pohodlných místech, jako jsou chladné a vlhké trsy mechu, kterými jsou posety zahradní zdi. Na počest těchto stanovišť a jejich obtloustlého vzhledu někteří lidé nazývají želvušky vodními medvídky nebo rozkošně mechovými prasátky.
Ukazuje se však, že vlhký mechový domov želvušek může každý rok mnohokrát vyschnout. Vyschnutí je pro většinu živých tvorů dost katastrofální. Poškozuje buňky stejným způsobem jako mráz, vakuum a radiace.
Za prvé, vysychání vede k vysoké hladině peroxidů a dalších reaktivních forem kyslíku. Tyto toxické molekuly štěpí DNA buňky na krátké fragmenty, stejně jako záření. Sušení také způsobuje vrásnění a praskání buněčných membrán. A může způsobit, že se křehké bílkoviny rozloží a stanou se nepoužitelnými. Želvušky si vyvinuly speciální strategie, jak se s těmito druhy poškození vypořádat.
Když želvuška vysychá, její buňky vylučují několik zvláštních bílkovin, které se nepodobají ničemu, co se vyskytuje u jiných živočichů. Ve vodě jsou tyto bílkoviny pohyblivé a beztvaré. Jakmile však voda zmizí, bílkoviny se samy sestaví do dlouhých, křížících se vláken, která vyplní vnitřek buňky.
Nejméně dva druhy želvušek produkují také další bílkovinu, která se nevyskytuje u žádného jiného živočicha na Zemi. Tento protein, označovaný jako Dsup, zkratka pro „damage suppressor“, se váže na DNA a může ji fyzicky chránit před reaktivními formami kyslíku.
Napodobování želvušek by jednoho dne mohlo pomoci lidem kolonizovat vesmír. Potravinové plodiny, kvasinky a hmyz by mohly být upraveny tak, aby produkovaly želvuščí proteiny, což by těmto organismům umožnilo efektivnější růst na kosmických lodích, kde je úroveň radiace vyšší než na Zemi.
