Setkání s UFO: Jak na farmě v Kentucky vznikl fenomén „malých zelených mužíčků“

Proč jsou mimozemšťané tak často zobrazováni jako „malí zelení mužíčci“ s baňatými hlavami a velkýma očima?

Mytologie se částečně zrodila v noci 21. srpna 1955, kdy početná farmářská rodina Suttonových bez dechu dorazila na policejní stanici v Hopkinsville na jihozápadě Kentucky. Jejich vyprávění o děsivém obléhání mimozemskými bytostmi se stalo jedním z nejpodrobnějších a nejzáhadnějších popisů blízkého setkání s mimozemšťany, pozoruhodné je velké množství svědků – téměř tucet, doba trvání setkání několik hodin a těsná blízkost mezi svědky a bytostmi (někdy jen pár desítek centimetrů). Událost se rychle stala regionální a dokonce celostátní zprávou.

K údajnému setkání došlo na farmě Suttonových v malé venkovské vesničce Kelly v Kentucky, kde rodina žila v nevybarveném třípokojovém domě bez tekoucí vody, telefonu, rádia, televize a knih. Ze všech detailů jejich příběhu přistání UFO a výskyt malých mimozemských tvorů, je jeden fakt nezpochybnitelný. Když osm dospělých a tři děti dorazili kolem jedenácté hodiny večer na nedalekou policejní stanici v Hopkinsville, byli skutečně zděšeni.

„Nejsou to lidé, kteří běžně běží na policii pro pomoc,“ řekl později vyšetřovatelům policejní šéf Russell Greenwell. „To, co dělají, je, že sahají po zbraních,“ dodal Greenwell. Přesto tu byli, hysterické ženy a děti a jeden muž s pulsem 140 úderů za minutu, který mu naměřil vyšetřovatel.

Podle svědectví, které poskytl policii, si Suttonův rodinný přítel Billy Ray Taylor v horký nedělní večer kolem sedmé hodiny večerní nabíral vodu ze studny na dvorku, když spatřil stříbřitý objekt, opravdu jasný, s nádechem všech barev duhy. Jak později vyprávěl, objekt se tiše přiblížil k domu, proletěl nad ním, zastavil se ve vzduchu a pak spadl přímo na zem.

Jednadvacetiletý Taylor a jeho osmnáctiletá manželka přijeli z Pensylvánie navštívit Luckyho Suttona, s nímž pracoval na pojízdném karnevalu. Suttonovi – 50letá vdova a matriarcha Glennie Lankfordová, její dva starší synové a jejich manželky, švagr a tři mladší děti vdovy (12, 10 a 7 let) – nebrali Billyho Raye vážně a jeho vyprávění o UFO se vysmáli.

O hodinu později je upozornil neustálý štěkot psa. Lucky a Billy Ray šli k zadním dveřím a rozeznali podivnou záři, uprostřed níž spatřili malého humanoidního tvora. Byl asi metr vysoký, měl přerostlou hlavu téměř dokonale kulatou, jeho ruce sahaly téměř k zemi, jeho ruce měly drápy a jeho přerostlé oči zářily nažloutlým světlem. Tělo prý ve světle nočního novoluní vydávalo podivný třpyt, jako by bylo vyrobeno ze „stříbrného kovu“.

Vyděšení muži popadli brokovnici ráže 20 a pušku ráže 22 a vystřelili na „malého muže“. Jeho „ruce“ byly nyní zvednuté, jako by je držel na mušce, když se blížil k zadním dveřím. Pak prý udělal „salto“, vyškrábal se na nohy a utekl do tmy.

Krátce nato spatřili podobnou bytost v bočním okně a vystřelili přes okenní síť. „Malý mužík“, který byl stále odolný vůči kulkám, se opět otočil a zmizel. „Vyšla jsem na chodbu a přikrčila se vedle Billyho, když jsem uviděla, jak se jeden blíží ke dveřím,“ vyprávěla paní Lankfordová Isabel Davisové, autorce rozsáhlé zprávy nazvané Close Encounter at Kelly and Others of 1955 (Blízká setkání u Kellyho a dalších z roku 1955).

Drama se vystupňovalo, když Taylor vyšel ven pod malou převislou střechu a ti, kdo stáli za ním, viděli, jak se k němu natáhla ruka s drápy a dotkla se jeho vlasů. Skupina vykřikla a stáhla Taylora zpět, zatímco Lucky střílel nad převis a pak na dalšího podobného tvora na nedalekém stromě. Ten se snesl k zemi a pak utekl do lesa.

Suttonovi se přesunuli dovnitř a několik hodin poslouchali, jestli se něco nepohybuje. Většinou slyšeli občasné škrábání na střeše. V jedenáct hodin večer se celá skupina rozběhla k autům a maximální rychlostí se vydala na policejní stanici v Hopkinsville.

Poté, co šéf místní policie zavolal posily, se k jeho týmu na Suttonově farmě připojila státní policie, vojenská policie z nedaleké pevnosti Fort Campbell a fotograf z Kentucky New Era. Vyšetřovatelé tam našli nábojnice po výstřelech, ale žádné další důkazy. Nenašli ani důkaz o silném opilství. Podle matriarchy Suttonových alkohol na farmě nebyl povolen.

Jakmile však policie a ostatní odešli, stvůry se mezi půl třetí ráno a rozedněním vrátily. Paní Lankfordová uvedla, že opakovaně viděla, jak jeden z nich svítí u okna její postele a jeho ruka připomínající drápy se dotýká skla.

V následujících dnech, kdy o incidentu informovaly rozhlasové stanice a noviny (včetně New York Times), se na farmu sjížděly stovky zvědavců, kteří Suttonovy často zesměšňovali jako ignoranty nebo podvodníky. Když se ukázalo, že cedule se zákazem vstupu jsou k ničemu, rodina zkusila vybírat vstupné – 50 centů za vstup na pozemek, 1 dolar za informace, 10 dolarů za fotografování. Poté je skeptici označili za pohádkáře toužící po bohatství.

Když se příběh o Kellym rozšířil do světa, začal žít vlastním životem. Počet „malých mužíků“ se rozrostl na tucet či více. O několik let později byli malí mužíčci spojeni se zprávou ženy z východního Kentucky o létajícím talíři a dvoumetrovém muži v zeleném, což přispělo ke vzniku mýtu o malých zelených mužíčcích.

Den po incidentu se policejní vyšetřovatelé vrátili na statek a hledali důkazy o přistání talíře, stopy, krevní stopy nebo škrábance na střeše. Nic nenašli. Bud Ledwith, zaměstnanec místní rozhlasové stanice, vyslechl dospělé svědky a na základě jejich výpovědí vytvořil kresby. Podle Davise na něj zapůsobila jejich pozoruhodná konkrétnost a konzistence, přestože muži byli celý den mimo farmu a nemohli se koordinovat s ostatními.

Přestože incident nakonec přitáhl pozornost programu letectva pro vyšetřování UFO Project Blue Book, dokumenty naznačují, že jeho tým se nikdy oficiálně touto záležitostí nezabýval, kromě kontroly u svých kolegů z Fort Campbellu, kteří byli první noc krátce na místě.

Jedno z nejdůkladnějších vyšetřování Kellyho incidentu provedla v roce 1956 ufoložka Isabel Davisová a o několik desetiletí později je zveřejnilo Centrum pro studium UFO, skupina založená astronomem doktorem J. Allenem Hynkem, civilním vyšetřovatelem projektu Blue Book. Její téměř dvousetstránková zpráva, kterou napsala společně s Tedem Bloecherem, obsahuje podrobné mapy, nákresy, dokumentační záznamy, shrnutí podobných svědectví z celého světa a rozhovory s několika členy Suttonovy rodiny a policejními vyšetřovateli.

Davisová shrnula jejich obavy z nedostatku fyzických důkazů. Podle jejího názoru však žádné z možných vysvětlení (záměrný podvod, reklamní hra, skupinové halucinace) nedávalo smysl. Ačkoli se objevily otázky, zda mladíci nepřeháněli (případně zda je nepodnítily skryté zásoby alkoholu), Davisová měla po setkání s paní Lankfordovou silný dojem, že jde o zachmuřenou, nesmlouvavou matriarchu, která nesnáší záři reflektorů a nemá důvod lhát. Davis poznamenal, že žádný ze svědků neměl v minulosti „absurdní obvinění“.

V roce 2006 Joe Nickell, vedoucí výzkumný pracovník mezinárodního Výboru pro skeptické vyšetřování a samozvaný vyšetřovatel paranormálních jevů, zhodnotil nashromážděné důkazy v článku nazvaném „Siege of the ‘Little Green Men’: The 1955 Kelly, Kentucky Incident“ (Obléhání zelených mužíčků: Incident Kelly v Kentucky v roce 1955). Vyjádřil v něm podezření ohledně toho, co nazval „vyšitým svědectvím“ Billyho Taylora. Taylorovo pozorování UFO porovnal s podobnými zprávami z toho dne, které naznačovaly, že se v okolí nacházel malý meteor.

Pokud jde o „malé mužíčky“, Nickell předložil vysvětlení používané u jiných příběhů o setkání s mimozemšťany – sovy. Konkrétně sova pálená má dlouhá křídla, která by se dala zaměnit za ruce spolu s drápy, žlutýma očima, dlouhýma ušima a kulatou hlavou, což by také mohlo odpovídat popisu „malých mužíčků“. Pokud jde o jejich kovový lesk, Nickell naznačuje, že se v nich klidně mohlo odrážet měsíční světlo.

Ale přestože je známo, že sovy pálené jsou za soumraku aktivní a při obraně svého hnízda mimořádně agresivní, někteří badatelé zpochybňují charakteristiky těchto tvorů jako nepřátelských. Podle některých se jejich chování té noci zdálo být prostě zvědavé.

Zdroj: washingtonpost.com