V italských Alpách byly náhodou objeveny zkamenělé pozůstatky celého prehistorického ekosystému se stopami vyhynulých zvířat. Tvorové, kteří vytvořili tyto živé otisky, žili v období permu, tedy dlouho před tím, než se v triasu objevili dinosauři.
Na ohromující nález poprvé narazila Claudia Steffensenová při pěší túře v okolí údolí Val d’Ambria v obci Piateda v nadmořské výšce 1 700 metrů. Řekla o tom svému příteli Eliu Della Ferrerovi, fotografovi přírody, který poslal několik snímků vědcům z milánského přírodovědného muzea. Ti je pak předali odborníkům z univerzity v Pavii a Leibnizova institutu pro výzkum evoluce a biodiverzity v Berlíně, kteří potvrdili, že se skutečně jedná o velmi zvláštní exemplář.
V pískovcových deskách byly identifikovány stopy nejméně pěti různých druhů živočichů, včetně čtyřnožců (plazů a obojživelníků) a bezobratlých (hmyzu a členovců).
„Dinosauři v té době ještě neexistovali, ale autoři největších zde nalezených stop museli být ještě značně velcí: až 2-3 metry na délku,“ uvedl v prohlášení Cristiano Dal Sasso, paleontolog z Přírodovědného muzea v Miláně.
„Velmi jemná zrnitost sedimentů, které nyní zkameněly, umožnila zachovat někdy působivé detaily, jako jsou otisky konečků prstů a kůže na břiše některých zvířat,“ vysvětlil Lorenzo Marchetti z Leibnizova ústavu pro výzkum evoluce a biodiverzity.
Vedle stop života živočichů se v hornině nacházejí také zkameněliny rostlin (listy, úlomky stonků a semena) a také otisky vln z břehů dávných jezer a dokonce i kapky deště, které dopadly na bahno.
„Stopy se otiskly v době, kdy tyto pískovce a jíly byly ještě písky a bahny nasáklými vodou, na okrajích řek a jezer, které pravidelně, podle ročních období, vysychaly. Letní slunce, které tyto povrchy vysušilo, je zpevnilo natolik, že návrat nové vody otisky nesmazal, ale naopak je pokryl novým jílem, který vytvořil ochrannou vrstvu,“ dodal Ausonio Ronchi z katedry věd o Zemi a životním prostředí na univerzitě v Pavii.
Zachovalý ekosystém se ocitl na vrcholu hory díky kolosálním geologickým silám planety Země. Alpy se začaly formovat před desítkami milionů let, kdy do sebe pomalu narážely africká a euroasijská tektonická deska, což způsobilo, že se vrstvy hornin, které se usadily na dně dávného moře Tethys, rozpadly do rozsáhlého řetězce pohoří.
Tisíce, ne-li miliony let (až donedávna) zde ležely neporušené pozůstatky. Náhodný objev byl možný jen díky oteplování, které souvisí s klimatickými změnami způsobenými člověkem a které způsobilo zkázu ledovců a sněhových pokrývek v regionu. Jak sníh a led ustupují, odhalují dávno ztracené artefakty z dávné minulosti.
„Tyto zkameněliny jsou svědectvím o vzdáleném geologickém období, ale s trendem globálního oteplování zcela analogickým tomu dnešnímu, s nárůstem skleníkového efektu (tehdy způsobeného obrovskými sopečnými erupcemi), tání polárních ledovců a rozvojem vysoce sezónního a stále více suchého tropického prostředí, které v té době zvýhodňovalo plazy před obojživelníky a způsobilo vymírání mnoha dalších živočichů,“ komentuje Stefano Rossi, superintendant archeologie, výtvarného umění a krajiny pro provincie Como, Lecco, Monza-Brianza, Pavia, Sondrio a Varese.