Budoucí astronauti by mohli přežít na povrchu Marsu díky generátorům poháněným sluneční energií. Vědci zjistili, že jsou energeticky účinnější než jaderná energie.
Cíl, aby člověk vstoupil na Mars, je v popředí představivosti a vědecké fikce již desítky let a zdá se, že se do 20 let stane skutečností.
Výzkumný tým z Kalifornské univerzity v Berkeley zkoumal úroveň energetického výkonu různých typů technologií a zjistil, že lidská expedice na povrchu Marsu by byla nejefektivnější, kdyby byla poháněna sluneční energií. To je v rozporu s konvenčními názory, které předpokládaly, že jedinou reálnou možností pro založení kolonie na chladném a neúrodném povrchu Marsu je jaderná energie.
Velké solární panely by mohly vyrábět elektrickou energii, kterou lze následně využít ke štěpení molekul vody na vodík, který lze využít v palivových článcích pro výrobu energie, a také mohou využít vodík s dusíkem k výrobě čpavkových hnojiv.
Hlavní autor studie Anthony Abel uvedl, že kromě zásobování energií je důležité zvážit i lidský prvek kolonie na Marsu, včetně zamezení sexismu a rasismu. Koncepce využití solárních panelů s více zdroji energie není nová, je zdrojem energie pro některé rovery NASA na Marsu a pro připravovanou misi na asteroid Psyche.
Tým, jehož spoluautorem je Aaron Berliner, postgraduální student bioinženýrství, se rozhodl jednou provždy zjistit, jaký zdroj energie je nejlepší. Při výpočtech vzali v úvahu množství hmotnosti vybavení, které by bylo třeba dopravit ze Země na povrch Marsu pro misi šesti osob. Konkrétně vyčíslili požadavky systému s jaderným pohonem oproti různým fotovoltaickým a dokonce fotoelektrochemickým zařízením.
Zatímco energetický výkon miniaturizovaného zařízení na jaderné štěpení je nezávislý na místě, což znamená, že nezáleží na tom, kde na Marsu je umístěno, produktivita řešení na solární pohon závisí na intenzitě slunečního záření, teplotě povrchu a dalších faktorech, které by určily, kde by bylo optimální umístit stanoviště.
To vyžadovalo modelování a zohlednění řady faktorů, například toho, jak mohou plyny a částice v atmosféře pohlcovat a rozptylovat světlo, což by ovlivnilo množství slunečního záření na povrchu planety, vysvětlil tým. Zjistili, že ideálním řešením pro budoucí kolonii na Marsu by byla fotovoltaická soustava, která by k ukládání energie využívala stlačený vodík.
Na rovníku je hmotnost takového systému, jak ji tým nazývá, přibližně 8,3 tuny oproti přibližně 9,5 tuny u jaderné energie. Systém založený na sluneční energii se blíže k rovníku stává méně únosným a váží více než 22 tun, ale překonává energii ze štěpení asi na 50 % povrchu Marsu.
