Mořský plaz podobný rybě pohřbený ve vlastním tuku v jižním Německu před 150 miliony lety

Nová studie využívá moderní metody k pochopení uchování unikátních fosilií ichtyosaurů. Jedno kompletní zvíře a jeden ocas jsou prvními exempláři, které si zachovaly vnější tvar těla u poslední velké skupiny ichtyosaurů.

Dva exempláře ichtyosaurů z německé oblasti Solnhofenu, staré přibližně 150 milionů let jsou uloženy v muzeu Jura. Jeden ichtyosaurus je kompletní exemplář s vnitřní kostrou a nákresem měkkých tkání kolem těla. Druhý exemplář je kompletní ocasní ploutev. Je zachována s ocasními obratli a měkkými tkáněmi kolem, což potvrzuje, že i ichtyosauři této skupiny měli měsícovitý ocas, stejně jako jejich předci.

Lene Liebe Delsettová, hlavní autorka, a Jørn Hurum se již několik let zabývají mořskými plazy v Přírodovědném muzeu v norském Oslu. Martina Kölbl-Ebertová je specialistkou na oblast Solnhofenu a její faunu. Spolupracovali s mineralogem Henrikem Friisem, který analyzoval vzorky měkkých tkání, aby zjistil, co obsahují.

„Kompletní vzorek je to, co činí tento projekt jedinečným. Jedná se o kompletní mrtvé tělo zvířete, u něhož díky unikátnímu dochování vidíme jeho tvar,“ říká Delsett.

Během smrti nebo po ní ichtyosaurus dopadl na záda a bok na mořské dno a byl pokryt jemnými usazeninami. Málo kyslíku a poměrně hodně štěstí ho uchovalo až do doby, kdy byl v roce 2009 nalezen a vykopán.

Vědci provádějí první popis vzorku a zahajují proces proces poznávání jeho měkkých tkání. Za tímto účelem odebrali malé vzorky z měkké tkáně ocasu a prohlédli si ji pomocí rentgenové krystalografie a skenovacího elektronového mikroskopu.

Protože kostry a hornina, v níž se zachovaly, mají téměř stejnou barvu, bylo ke studiu tvaru kostí použito UV světlo, aby bylo možné pochopit, o jaký typ ichtyosaura se jedná. Vědci zjistili, že k jejich zachování pravděpodobně přispěl fosfát, který se v tkáních ichtyosaurů nachází.

Zatím není možné identifikovat všechny typy zkamenělých tkání ichtyosaurů, ale nová studie s jistotou potvrzuje zachování kůže a možná i pojivové tkáně. Hlavní část hmoty, která obklopuje a pokrývá exemplář, však pravděpodobně tvoří rozložený tuk.

„Z dřívějších výzkumů víme, že ichtyosauři měli pravděpodobně tuk, podobně jako dnes velryby. Náš výzkum to potvrzuje, a to u skupiny ichtyosaurů, kde to nebylo jisté. Tuk je vedle tvaru těla další výraznou podobností mezi velrybami a ichtyosaury. Doufám, že v budoucnu budou moci být tito dva ichtyosauři ze Solnhofenu využiti k rozšíření našich znalostí o plavání, protože si zachovali tvar ocasu a těla,“ říká Delsett.

Zdroj: sciencedaily.com




Pokud se vám článek líbí, můžete ho sdílet
Upozornit na nové komentáře
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline zpětná vazba
Zobrazit všechny komentáře
0
Budeme rádi, když okomentujete tento článekx