Náš mozek si možná pamatuje všechno od raného dětství. Jen to neumíme vyvolat

Vzpomínky z dětství. Něco, co v nás zůstává – nebo možná ne? Mnozí z nás si na první roky života nepamatují skoro nic. Ale proč tomu tak je?

Ještě nedávno se myslelo, že mozek malých dětí na to prostě nestačí. Ale nový výzkum ukazuje, že to je omyl. I roční děti si už dokážou něco zapamatovat. Jen se k těm vzpomínkám později nedostaneme.

Dlouho jsme si mysleli, že vzpomínky vznikají až někdy kolem třetího roku. Jenže tým vědců pod vedením Tristana Yatese teď ukázal něco jiného. Pomocí fMRI (funkční magnetické rezonance) sledovali mozek dětí od čtyř měsíců do dvou let.

Ukazovali jim tváře, předměty a různé scény. A zjišťovali, co si děti pamatují. Výsledek? Už kolem dvanáctého měsíce začíná mozek vzpomínky opravdu ukládat. Studie navíc potvrzuje, že vzpomínky sice vznikají, ale později je zkrátka nedokážeme znovu vyvolat. Nejsou pryč – jen je neumíme najít. Tomuto jevu se říká dětská amnézie.

Vědci si dříve mysleli, že za ni může nedostatečně vyvinutý hippocampus – část mozku, která má na starost paměť. Jenže studie na hlodavcích naznačily, že vzpomínky se v hippocampu ukládají už od útlého věku. Problém je spíš v tom, že se k nim v dospělosti už nedokážeme dostat.

A dává to smysl. Malé dítě sice něco prožije, jeho mozek to zaznamená, ale později, bez správných podnětů nebo stimulace, tyto vzpomínky zůstanou jakoby schované. Podle komentáře Adama Ramsarana a Paula Franklanda mohou tyto rané vzpomínky v mozku zůstat i do dospělosti. Jen k nim potřebujeme „klíč“. A tím klíčem může být třeba určitý zvuk, vůně, nebo i přesná stimulace nervových spojení.

Studie publikovaná v časopise Science tak přináší nový pohled na to, jak se lidský mozek vyvíjí a jak uchovává informace. A hlavně – že i ti nejmenší si něco pamatují. Jen jsme si to dlouho neuvědomovali.