Vzhledem k tomu, že se oxid uhličitý v atmosféře hromadí, nebude stačit pouze omezit naše emise, budeme muset aktivně odstranit část toho, co jsme již vypustili.
Vědci z Tokijské metropolitní univerzity vyvinuli novou sloučeninu, která údajně dokáže odstraňovat oxid uhličitý z okolního vzduchu s 99procentní účinností a nejméně dvakrát rychleji než stávající systémy.
Technologie přímého zachycování vzduchu (DAC) obvykle odstraňují oxid uhličitý tak, že vzduch nebo výfukové plyny procházejí nějakým druhem filtru nebo katalyzátoru, včetně magnetických houbiček, zeolitové pěny nebo materiálů z hlíny či kávové sedliny. Jiné technologie probublávají vzduch přes kapalinu, která může CO2 buď pohltit, nebo způsobit jeho odloučení na pevné krystaly nebo vločky.
Nová sloučenina spadá do poslední kategorie, které se říká systémy pro separaci kapalné a pevné fáze. Při zkoumání řady kapalných aminových sloučenin tým tokijského metra zjistil, že jedna z nich, nazvaná isoforon diamin (IPDA), je obzvláště účinná při zachycování oxidu uhličitého.
Při testech tým zjistil, že IPDA je schopen odstranit více než 99 % CO2 ze vzduchu o koncentraci 400 částic na milion (ppm), což je přibližně úroveň, která je v současnosti v atmosféře. Tento proces také probíhal mnohem rychleji než u jiných technik zachycování uhlíku – na jeden mol sloučeniny bylo odstraněno 201 milimolů CO2 za hodinu.
Znečišťující látka se oddělila na vločky pevného materiálu kyseliny karbamové, které bylo možné z kapaliny poměrně snadno odstranit. V případě potřeby ji lze zahřátím na 60 °C (140 °F) přeměnit zpět na plynný CO2, čímž se uvolní i původní kapalný IPDA připravený k opětovnému použití. Ať už je uhlík uchováván v pevném nebo plynném stavu, může být následně skladován nebo znovu použit v průmyslových nebo chemických procesech.
Nový systém je slibný, ale samozřejmě je tu vždy otázka rozsahu. Lidstvo ročně vypustí do atmosféry asi 30 miliard tun oxidu uhličitého a největší zařízení na světě na přímé zachycování vzduchu v současnosti odstraní asi 4 000 tun ročně.