Žijeme v bublině o šířce 1000 světelných let, jejíž magnetismus byl zmapován

Pokud vás někdo obviní, že „žijete v bublině“, existuje astronomicky správná, i když ne vždy přesvědčivá odpověď – žijeme v ní všichni.

Slunce se nachází uvnitř tzv. místní bubliny, prostoru uvnitř galaxie Mléčné dráhy o průměru asi 1 000 světelných let, v němž je mezihvězdného materiálu málo. Něco zmapovat zevnitř může být obtížné, ale právě o to se astronomové pokusili v případě magnetických polí Místní bubliny, uvádí server Live Science.

Je snadné si představit, že cokoli charakteristického na poloze naší Sluneční soustavy musí souviset s naší zdánlivou výjimečností. Superbubliny, jako je ta naše, však nejsou nijak zvlášť vzácné. Vznikají po explozích supernov, které vytlačují plyn a prach z okolních oblastí. Materiál vymetený explozí se soustředí na povrchu bubliny – stále tak řídkém, že by se podle pozemských měřítek považoval za vakuum, ale dostatečně hustém na to, aby se v něm začaly tvořit hvězdy.

Nicméně naše znalosti o superbublinách obecně a o Místní bublině zvláště jsou téměř stejně řídké jako materiál uvnitř. Magnetické mapování Místní bubliny, které bylo představeno na 241. zasedání Americké astronomické společnosti, je pokusem o řešení tohoto problému.

„Sestavení této 3D mapy Místní bubliny nám pomůže zkoumat superbubliny novým způsobem,“ uvedl Theo O’Neill z Centra pro astrofyziku | Harvard & Smithsonian ve svém prohlášení. Je neobvyklé, že O’Neill se dostal k vedení projektu ještě jako student na Virginské univerzitě. „Tím, že se dozvíme více o přesné mechanice, která pohání místní bublinu, v níž dnes Slunce existuje, se můžeme dozvědět více o vývoji a dynamice superbublin obecně,“ dodal O’Neill.

Je známo, že magnetická pole hrají v galaktických strukturách významnou roli. Ukázalo se však, že je obtížné zmapovat obrovská, ale slabá pole, která se rozprostírají na tisíce světelných let. „Dnešní počítačové simulace a přehledy celé oblohy jsou možná konečně dostatečně dobré na to, abychom magnetická pole začali skutečně zahrnovat do našeho širšího obrazu fungování vesmíru, od pohybů drobných prachových zrnek až po dynamiku kup galaxií,“ uvedla profesorka Alyssa Goodmanová z Harvardu, která byla O’Neillovou mentorkou při této práci.

Magnetická pole ve vesmíru nemůžeme vidět přímo; jejich přítomnost se zjišťuje pomocí polarizace světla. Tým byl schopen tato pole odvodit pomocí pohybů hvězd, které poskytla observatoř Gaia, a polohy galaktického prachu, kterou odhalil vesmírný teleskop Planck.

Nicméně k vytvoření své 3D mapy musel tým učinit (v současnosti neověřitelný) předpoklad, že jak prach, tak magnetická pole, která společně vytvářejí polarizaci, jsou soustředěna na rozpínajícím se povrchu bubliny. Goodman vyjádřil naději, že budoucí technologie umožní astronomům tyto předpoklady potvrdit nebo vyvrátit.

“Díky této mapě můžeme skutečně začít zkoumat vliv magnetických polí na vznik hvězd v superbublinách,“ řekl Goodman. „A také lépe pochopit, jak tato pole ovlivňují řadu dalších kosmických jevů.“

Goodman považuje pomalý příspěvek slabých magnetických polí k tvorbě hvězd prostřednictvím ovlivňování pohybu plynu za opomíjený a doufá, že se mu to podaří změnit. Práce zatím nebyla publikována, ale více informací o mapě naleznete zde.

Zdroj: livescience.com, redakce