Kábulská heroinová díra, kde jsou i psi závislí na drogách: Tisíce bezdomovců zde živoří vedle mrtvých těl

Objevily se otřesné snímky zachycující bující drogovou závislost, která po letech konfliktu a obnovení Talibanu sužuje tisíce afghánských rodin.

Na svahu kopce s výhledem na Kábul bylo zachyceno moře lidí závislých na heroinu, opiu a pervitinu. Někteří se protloukali v provizorních stanech a mnozí další prostě leželi ve špíně. Kolem se plouží hordy psů, se kterými se o drogy dělí, a těla předávkovaných lidí a psů se často nacházejí rozvalená uprostřed páchnoucích odpadků.

Drogová závislost je v Afghánistánu, který je největším světovým producentem opia a heroinu a nyní i hlavním zdrojem pervitinu, problémem již dlouho, ale spirálovitě rostoucí chudoba a desetiletí války přivedly v posledních letech k drogám další miliony lidí.

Od úplného zhroucení ekonomiky země po převzetí moci Talibanem v srpnu loňského roku a následném zastavení mezinárodního financování se rodiny, které kdysi dokázaly vyžít, ocitly bez prostředků na živobytí a mnohé z nich si sotva mohou dovolit jídlo. V důsledku toho se den ode dne více a více lidí uchyluje k drogám, aby unikli svým problémům, a hlavní město Kábul je nyní zamořeno narkomany, kteří žijí v parcích a kanalizačních stokách, pod mosty a na otevřených svazích.

Průzkum OSN z roku 2015 odhaduje, že v tomto roce užilo drogy až 2,3 milionu lidí, což v té době představovalo přibližně 5 % populace. Nyní, o sedm let později, není toto číslo známo, ale podle vedoucího oddělení pro snižování poptávky po drogách doktora Zalmela, který stejně jako mnoho Afghánců používá pouze jedno jméno, se předpokládá, že se dramaticky zvýšilo.

Tálibán, který se téměř před rokem chopil moci, zahájil agresivní kampaň za vymýcení pěstování máku. Zároveň zdědili politiku svržené, mezinárodně podporované vlády, která shromažďovala závislé a nutila je k pobytu v táborech. Letos v létě bojovníci Tálibánu během dvou nocí přepadli dvě místa, kde se v Kábulu scházejí narkomani, jedno na svahu a druhé pod mostem. Celkem podle úředníků pověřených jejich registrací shromáždili asi 1 500 osob.

Nahnali je do nákladních a osobních aut a odvezli do Avicennovy lékařské nemocnice pro léčbu drogově závislých, bývalé americké vojenské základny, která byla v roce 2016 přeměněna na centrum pro léčbu drogově závislých a největší z řady táborů pro léčbu závislých v okolí Kábulu. Tam byli narkomani oholeni a 45 dní drženi v barácích. Při odvykání nedostávají žádnou léčbu ani léky. Od převzetí moci Tálibánem bylo mezinárodní financování, na které afghánská vláda spoléhala, přerušeno, takže tábor má sotva dost prostředků na to, aby uživil své chovance neboli pacienty.

Týden po zátazích se reportér Ebrahim Noroozi vrátil na obě místa a uvedl, že obě jsou opět plná stovek lidí. V jedné z vyhlášených drogových dír na kopci byl spatřen muž, který si ve světle pochodní razil cestu davem zfetovaných Afghánců. Hledal svého bratra, který se před lety stal závislým a odešel z domova. Chodí z místa na místo, prochází kábulským podsvětím. „Doufám, že ho jednoho dne najdu,“ řekl bratr hledaného muže.

Mezitím na místě pod mostem jeden třicetiletý muž jménem Nazer vypadal, že je mezi svými kolegy závislými respektován, rozbíjel mezi nimi rvačky a vyjednával spory. Řekl, že většinu dní tráví pod mostem, ale občas zajde do svého domu. Závislost se rozšířila do celé jeho rodiny. „Je to normální,“ odpověděl Nazer na otázku, jak je možné, že se drogové noclehárny tak rychle zaplnily poté, co Taliban jen o několik týdnů dříve shromáždil tisíce lidí. „Každým dnem jich přibývá, nikdy to nekončí,“ řekl Nazer.

Když narkomani zemřou, ať už na předávkování, hlad nebo vystavení živlům žijícím ve špíně, stane se tak nečekaně. Někdy je narychlo pohřbí kolegové závislí nebo rodinní příslušníci. Nebo je prostě odvezou a nechají shnít nebo je sežerou psi.

Když se Noroozi prodíral davem, fotografoval a mluvil s narkomany, dozvěděl se, že jedno tělo ležící vedle něj zemřelo před několika hodinami. „Vedle vás je mrtvý muž,“ řekl mu jeden z narkomanů. Další muž ležel tváří dolů v hlíně, nehybně a sotva se držel při životě. „Umíráš,“ řekl mu Noroozi. „Zkus přežít,“ dodal. „To je v pořádku,“ zachroptěl narkoman. „Umřít je v pořádku.“

Noroozi řekl, že se sehnul, aby vyčerpanému muži podal vodu, načež mu jiný narkoman podal skleněnou dýmku naplněnou kouřem. Muž, který se jmenoval Dawood, si z dýmky potáhl a zdálo se, že je nabitý další energií. Řekl Norooziovi, že asi před deseti lety během války přišel o nohu, kterou mu zasáhla mina. Poté nemohl pracovat, život se mu rozpadl a on se uchýlil k drogám, aby unikl. Je to příběh, který sdílí nespočet Afghánců, jejichž země a živobytí se ocitly v troskách.

Zdroj: dailymail.co.uk




Pokud se vám článek líbí, můžete ho sdílet
Upozornit na nové komentáře
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline zpětná vazba
Zobrazit všechny komentáře
0
Budeme rádi, když okomentujete tento článekx