31. března 2008 stará Katie Piperová navždy zmizela. Kyselina, která jí byla vržena do obličeje, ji znetvořila k nepoznání. Část jí sklouzla do krku, což mělo další hrozné následky.
Katie Piper, bývalá televizní moderátorka, s bolestnou upřímností vypráví, proč se nakonec vzdala svého práva na anonymitu a odhaluje strašné události, které navždy změnily její život.
Ačkoli by na ně ráda zapomněla, podrobnosti o tom, jak přišla o své sny, identitu a málem i o život, zůstanou Katie Piperové navždy. Vypálily se jí do paměti i do tváře. Šestadvacetiletá Katie zůstala 18 měsíců od chvíle, kdy se ji muž, s nímž se seznámila na internetu, pokusil zničit, ve strachu a anonymitě, takže její jméno pozná jen málokdo.
Na začátku loňského roku žila Katie poprvé v Londýně a užívala si to. Byla oblíbená, zejména u mužů, které přitahoval její blonďatý vzhled a drobná postava.
Láska z internetu
Jako mnoho mladých lidí žila část svého hektického života na facebookových stránkách a nebylo neobvyklé, že za jeden den dostala 80 zpráv, mnoho z nich od obdivujících cizinců. Většinou je ignorovala. Když však 33letý Daniel Lynch, nadšenec do bojových umění, poslal Katie zprávu, že sleduje její kariéru, přiznává, že ji to okamžitě zaujalo.
„Když jsme se poprvé setkali, vypadal dost plaše a nervózně,“ říká. „Prostě jsme si normálně popovídali. Měřil metr osmdesát, vypadal dost chlapácky a byl pohledný. Líbilo se mi, co jsem viděla.“ Katie mu poslala své telefonní číslo, a když šli na první rande, přivítal ji s květinami a plyšovým medvídkem.
„Byl pozorný a zahrnoval mě láskou. Neustále mi volal a posílal e-maily. V jednu chvíli mi poslal tolik zpráv, že mi zablokoval účet na Facebooku. Pokud mám být upřímná, lichotilo mi to – alespoň zpočátku.“ Brzy však na svého nového přítele získala zcela jiný názor. Lynch se rozzlobil kvůli banální maličkosti, když si kupoval tenisky, a vybuchl na prodavačku. To se stalo koncem března loňského roku.
Kdyby znala jeho skutečný původ, nikdy by s ním nebyla. Lynch, který žil v Shepherd’s Bush v západním Londýně se svou matkou a bratrem, byl odsouzen za násilí a odpykal si trest vězení za vhození vařící vody do obličeje jiného muže. Katie však nic z toho nevěděla.
„Když mi později v den incidentu v obchodě navrhl, abychom si udělali noc a přespali v hotelu v Bayswateru, souhlasila jsem,“ říká. „Byl čtvrtek a druhý den jsem měla schůzku ve městě. Zašli jsme na jídlo, dali si láhev vína a zdálo se, že má zase dobrou náladu.“
Křik, znásilnění, brutalita
To, co se stalo potom, bylo na poměry kohokoli děsivé. Pro mladou dívku z pohodlného domova v jihoanglickém tržním městě to bylo nepředstavitelné. Lynch ji znásilnil v hotelovém pokoji a pak ji osm pekelných hodin držel v zajetí. Rozbil jí hlavu, bil ji, vyhrožoval jí, že jí pořeže obličej břitvou, a řekl, že ji oběsí řemenem. Později tvrdil, že byl pod vlivem steroidů.
Ještě teď Katie těžko vzpomíná na podrobnosti znásilnění. „V jednu chvíli mi říkal, že mě miluje, a vzápětí křičel a nadával. Jeho obličej byl tak zkřivený a já věděla, že mám co do činění s velmi nemocným člověkem,“ říká. „Myslela jsem si, že mě nenechá odejít z pokoje živou.“
„Krev z mého zranění hlavy byla všude – na posteli, na kobercích, na dlaždicích v koupelně. Řekla jsem mu, že za chvíli přijdou pokojské a že musíme uklidit, jinak zavolají policii,“ řekla.
Odjeli zpátky do Katina bytu v Golders Green, kde k její úlevě souhlasil, že ji nechá vystoupit z auta. V pátek bylo pět hodin odpoledne.
Pokud byl její krátký románek s Lynchem strašlivým omylem, mohlo by se zdát, že i Katieino další rozhodnutí lze zpochybnit. Rozhodla se nejít na policii, svírána strachem, že by ji zabil, kdyby šlápla vedle. Pravdu neřekla ani lékařům v Royal Free Hospital v Hampsteadu, kde jí ránu na hlavě zalepili.
„Nenáviděla jsem sama sebe a to, co se mi stalo,“ říká. „Ale měla jsem strach, že ublíží mně nebo někomu, koho mám ráda. Pořád jsem si myslela, že dokud budu hrát jeho hru a nebudu ho rozčilovat, tak ho to přestane bavit.“
Místo toho pokračovalo bombardování telefonáty. Lynch byl plný omluv a následující pondělí ráno ji prosil, aby si přečetla e-mail, který napsal. A tak, když jí nefungoval internet, souhlasila, že opustí svůj byt a půjde do internetové kavárny.
Útok
„Byla jsem nervózní opustit byt, ale říkala jsem si, že když si přečtu ten e-mail, tak to můžu ukončit. Celou dobu mi Danny telefonoval, mluvil se mnou a ptal se mě, co mám na sobě. Byla jsem vyčerpaná, tak jsem mu to řekla,“ přiznává Katie. Takto si ji vybral útočník řízený Lynchem.
„Viděla jsem muže v mikině s kapucí, jak jde směrem ke mně,“ říká. „Nesl hrnek. Předpokládala jsem, že je to žebrák, tak jsem sáhla do tašky pro drobné. Přišel blíž, jako by chtěl promluvit, a chrstl mi tekutinu z kelímku do obličeje. Bolest byla nepopsatelná, ale vzpomínám si, že jsem si na zlomek vteřiny pomyslela, jak je neslušné, že po mně chrstnul kávu, když jsem se mu snažila pomoct. Cítila jsem, jak mě pálí kůže a oblečení.“
Když Katie ztratila zrak a byla dezorientovaná, potácela se po Golders Green High Road a vyhýbala se autům, aby přivolala pomoc. „Vzpomínám si, že mi sklouzly boty značky Ugg a já je nechala ležet uprostřed silnice,“ říká.
A co hůř, Katie musela v agónii čekat více než hodinu, než jí záchranáři povolili ošetření, protože nevěděli, o jakou látku se jedná a zda nehrozí, že se poblíž nachází útočník. „Zapnuli mě do ochranného obleku a já si myslela, že to musí být pytel na mrtvoly a že jsem mrtvá a dívám se na scénu kolem sebe. Slyšela jsem jen hlasy a napadlo mě, že musím být v nebi.“
David Piper, který podniká, a jeho žena Diane se podívali na svou kdysi krásnou dceru v nemocnici a tiše uvěřili, že by jí bylo lépe zemřít, jak nyní Diane přiznává. Na jedné straně měla Katie zničenou tvář až po tukovou vrstvu – za ní byly jen kosti. Přišla o zrak na levém oku a kvůli poškození jícnu nemohla jíst.
„Neviděla jsem pro ni cestu zpět,“ říká Diane. „Nedokázala jsem si představit, jaká ji čeká budoucnost. Všechno, v co doufala a o čem snila, záviselo na jejím obličeji, a ten byl pryč.“
Operace
Zranění byla tak vážná, že Katiein chirurg sáhl k průkopnickým technikám. Při jediné operaci, první svého druhu, kterou kdy provedl, odstranil Katie celý obličej, použil kožní náhražku Matriderm, aby obnovil jeho základy, a poté jí na obličej transplantoval kůži z dolní části zad a hýždí.
Po operaci byla 12 dní v umělém spánku a na jednotce intenzivní péče. Její váha hodně klesla a musela být vyživována hadičkou v žaludku. Katie dostala policejní ochranu, přestože Lynch a Stefan Sylvestre, kterému je nyní 21 let a který kyselinu chrstnul, byli zatčeni.
Její odhodlání uzdravit se udivovalo lékaře, ale trvalo sedm týdnů, než se dozvěděla a na vlastní oči viděla rozsah poškození.
„Když jsem držela zrcadlo, myslela jsem si, že mi ho někdo rozbil nebo mi na něj z legrace nasadil hloupý obličej,“ přiznává. „Věděla jsem, že mi obličej vzali a že ho dali někam do koše v nemocnici, ale v duchu jsem předpokládala, že budu vypadat jako stará Katie, jen s několika červenými skvrnami.“
Diane se vzdala práce třídní asistentky na základní škole, aby mohla na plný úvazek pečovat o svou dceru. Kromě pravidelných domácích masáží, které udržují její poškozenou kůži pružnou, navštěvuje Katie kliniku v jižní Francii, která se specializuje na léčbu popálené kůže.
Jídlo je pro ni stále problém. Podstoupila další operaci, při níž jí byl rozšířen jícen, protože každých několik týdnů se jí zjizvená tkáň obnovuje a zužuje průchod jícnem na šířku pouhého centimetru.
Psychická újma byla obrovská a trvalo měsíce, než se z toho Katie dostala. Všechny dveře a okna má zamčené, děsí ji nečekaní návštěvníci a bojí se vařit horké nápoje, protože to v ní vyvolává vzpomínky. Měsíce nesnesla sprchu kvůli pocitu, že se jí po těle pohybuje tekutina.
V noci musí nosit masku ve stylu kukly a speciální kombinézu, aby se pokusila roztáhnout popálenou kůži. Přes den nosí průhlednou plastovou masku.
Katie má však stále noční můry a bojí se Lynchova propuštění. Když si ve vězení nelegálně opatřil telefon, napsal na něj na internet vzkaz, jak moc mu chybí. Všechny své účty na sociálních sítích už zrušila.
Katie působí pozoruhodně vyrovnaně navzdory tomu, čím si prošla, a je plná chvály na svou léčbu. Zejména říká, že specializovaná rehabilitace, které se jí dostalo, by měla být standardem pro oběti popálenin.
„Měla jsem štěstí na dobrého chirurga a spolu se správnou následnou péčí jsem dosáhla výsledků, které předčily i moje očekávání,“ říká. „Ačkoli ano, zůstaly mi jizvy na celý život, jsem nesmírně spokojená se svou novou krásnou tváří.“
„Byly chvíle, kdy jsem měla takovou depresi, že jsem se chtěla schovat před světem. Teď si ale uvědomuji, že můj předchozí život by povrchní. Odmítala jsem chodit ven, když jsem měla na obličeji skvrnu. Teď bych si přála, abych se musela starat jen o skvrnu. Jsou lidé, kteří si na mě ukazují a zírají. Jeden muž mi dokonce srazil klobouk proti slunci a smál se mi. Ty chvíle bolí, ale nenechám se jimi rozhodit. Ráda bych jednou měla manžela a rodinu. Nemůžu žít život plný výčitek.“
A co Lynch? „Danny byl nemocný. Možná mi vzal to, co pro mě kdysi bylo důležité, ale ač to zní lacině, jsem díky němu lepší člověk. A nemohl mi vzít moji duši. Miluju svůj život a vím, že teď mám budoucnost, a to je nádherný pocit.“
Přihlaste se, komentujte články a ukládejte si ty nejzajímavější k pozdějšímu přečtení.
Přihlásit se přes náš web
Ještě nemáte účet? Staňte se členem.