Muž z turecké provincie Nevsehir objevil při rekonstrukci obrovské podzemní město, které bylo připojeno k jeho domu.
V roce 1963 prováděl jeden muž v turecké provincii Nevsehir malou přestavbu domu. Rozhodl se zbourat zeď svého domu kvůli jeho rozšíření. Za zdí objevil skrytou místnost s úzkou chodbou vytesanou do kamene pod jeho domem. Chodba vedla do místnosti připomínající jeskyni, která vedla do dalších chodeb a jeskyním podobných místností. Než se nadál, narazil na celé podzemní město, které bylo připojeno k jeho domu.
Město bylo prázdné a opuštěné, ale mělo veškeré vybavení, které by člověk potřeboval k udržení společnosti. To, na co náhodou narazil, bylo podzemní město Derinkuyu.
Předpokládá se, že tyto tunely byly ručně vykopány kolem 12. a 15. století př. n. l. Chránily lidi a jejich potraviny před extrémními klimatickými podmínkami nahoře. Sloužily také jako ochrana před nepřátelským útokem.
Zde je ukázka, jak tato podzemní města mohou vypadat. Podzemí je tvořeno především popelem a sopečným materiálem, takže se snadno hloubí a zároveň je velmi odolné. Nikdo přesně neví, kdo podzemní město obsadil jako první, je však jisté, že ho v průběhu staletí obývalo mnoho skupin.
Město má až 11 pater zpřístupněných veřejnosti a dosahuje hloubky přes 85 metrů pod povrchem. Bylo vyhloubeno 11 pater, která byla považována za bezpečná pro turistický ruch, nicméně se spekuluje, že se pod nimi nachází více než 18 pater, která ještě nebyla objevena.
Kilometry a kilometry tunelů jsou zčernalé od pochodní, které jimi po staletí procházely. Město se spojuje s dalšími městy v oblasti, táhnoucími se na kilometry, díky nimž by bylo schopno ubytovat desítky tisíc lidí najednou.
Podzemní tunely vedou do obřích místností, v nichž se nacházely školy, vinné sklepy, lisovny oleje, kostely, shromažďovací sály, obchody, hrobky, zbrojnice, ohrady pro dobytek, únikové cesty a studny oddělené od povrchové vody.
Vchodů do podzemního města je více než 100, ale každý z nich je skrytý za křovím nebo za zdí. Dokonce i nádvoří měla vchody, které byly skryté, ale dostatečně velké na to, aby se jimi mohl pohybovat dobytek.
Vchody a další důležité místnosti byly střeženy obřími kamennými dveřmi. Byly ručně vytesané a vážily až 450 kg, přičemž některé měly v průměru více než 1,5 metru.
Jako zdroje pitné vody se používaly podzemní říční systémy, aby se zabránilo otravě povrchovou vodou náchylnou na nepřátele nad zemí.
Jak moc je tohle místo úžasné? Opravdu mě fascinuje, že bylo kompletně postaveno ručně.
Velikost pokojů je neuvěřitelná. V současné době je veřejnosti zpřístupněno asi 10 % podzemního města, které však bylo objeveno teprve v roce 1963, takže odborníci mají stále co vykopávat a dokumentovat.
Toto je jedna ze studnových šachet. Postavili ji tak, aby větrací šachta nedosahovala na povrch. Tím se zabránilo případné otravě od nepřátel na povrchu.
Toto je svislé schodiště vedoucí o patro níže. Tyto schody vedou do většiny podlaží a mohou být velmi nebezpečné.
Tunely byly vyhloubeny velmi úzké, aby jimi lidé museli procházet po jednom. Lidé žijící v podzemních městech tak měli výhodu nad svými nepřáteli.
Množství detailů a času, které bylo věnováno každé místnosti, je přinejmenším působivé. Představte si, že by tohle všechno možná ještě leželo neobjevené, kdyby nebylo jednoho muže, který se rozhodl přestavět svůj dům. Zbořil jednu zeď a otevřel dveře do jiné společnosti, zcela skryté v podzemí. Společnosti skryté po tisíce let, která byla odhalena až v roce 1963.
Tento článek vznikl ve spolupráci s hlinikovychkonstrukci.cz.
Přihlaste se, komentujte články a ukládejte si ty nejzajímavější k pozdějšímu přečtení.
Přihlásit se přes náš web
Ještě nemáte účet? Staňte se členem.