Lidé, kteří přežili svoji smrt: Záblesky posmrtného života při zážitcích blízké smrti

Víra, že po skončení naší pozemské existence nás čeká další život, je velmi rozšířená a pochází z doby předcházející zaznamenaným dějinám.

Zatímco kultury, jako například staří Egypťané, věřily, že existence pokračuje v zemi mrtvých, moderní křesťanská víra nabízí posmrtný život v nebi jako odměnu – nebo v pekle jako trest. Novější teorie posmrtného života naznačují, že život může pokračovat v jiné dimenzi nebo rovině existence – možná dokonce na jiné planetě.

Příběhy o zážitcích blízkých smrti

Neexistuje samozřejmě žádný definitivní důkaz, že život po smrti existuje. Existuje však několik přesvědčivých anekdot, které naznačují, že posmrtný život může existovat, včetně například pozoruhodných příběhů o reinkarnaci nebo vzpomínání na minulé životy. Existuje také nespočet zpráv o tom, že se nedávno zesnulí krátce zjevili rodinným příslušníkům a přátelům, aby jim sdělili, že se mají dobře a jsou šťastní v jiném světě.

Příběhy lidí, kteří prošli zážitkem blízké smrti (NDE), jsou fascinující. Odhaduje se, že 9 až 18 % lidí, kteří se přiblížili smrti, tvrdí, že prožili zážitek blízké smrti. Ačkoli hlavní vědecký proud naznačuje, že tyto zážitky jsou výsledkem určité mozkové činnosti při extrémním stresu nebo halucinací vyvolaných drogami či léky, mnozí věří, že tyto zážitky jsou skutečné a neměly by být zavrhovány. Pokud jsou skutečné, mohou být jediným vodítkem, které máme k tomu, jak by mohl vypadat posmrtný život.

Tunel a světlo

Jedním z nejčastějších zážitků na začátku NDE je vystoupení nebo vyplavání z těla a následné vznášení se nebo let dlouhým tunelem směrem k jasnému bílému světlu, které mnozí popisují jako „láskyplné“.

Muž jménem Tom Sawyer měl v roce 1978 zážitek blízké smrti poté, co byl při nehodě přimáčknut pod nákladní auto. Jeho příběh je podrobně popsán v knize „What Tom Sawyer Learned from Dying“. Jeho popis je velmi podobný, zahrnuje tunel a světlo. „Byl velmi rozsáhlý, na rozdíl od malého a stísněného, a byl široký od tisíce stop do tisíce mil. Bylo mi v něm velmi příjemně a byl jsem zvědavý. Měl válcovitý tvar. Kdybyste vzali tornádo a natáhli ho rovně, bylo by to podobné,“ píše se v knize.

Místo krásy a lásky

Popisy posmrtného života často představují nepředstavitelně krásnou zemi plnou barev, světla a hudby. Ti, kdo ji zažili, ji popisují jako místo, kde se cítili „naprosto známí, zcela přijatí a milovaní“ a kde se cítili bezpečně a šťastně. Rozměry tohoto místa jsou vnímány jako „bezčasové a bezprostorové“. Vzdálenost je obvykle popisována jako rozsáhlá, „nepředstavitelná“ nebo „nekonečná“ a přesahující to, co může běžný zrak vnímat.

Arthur E. Yensen popsal své vidění do dálky během svého NDE v knize P. M. H. Atwatera „Beyond the Light: What Isn’t Being Said About Near-Death Experience“ takto: „Hory se zdály být vzdálené asi 15 mil, přesto jsem viděl jednotlivé květiny rostoucí na nich. Odhadoval jsem, že vidím asi stokrát lépe než na zemi.“

Krajina pozorovaná během NDE je obvykle popisována jako zahrada. Jennine Wolffová z Troy ve státě New York vyprávěla o svém zážitku blízké smrti z roku 1987: „Najednou jsem si uvědomila, že se nacházím v nejkrásnější zahradě, jakou jsem kdy viděla. Jasně jsem slyšela nebeskou hudbu a viděla živé barevné květiny, jaké jsem na zemi neviděla, nádhernou zeleň a stromy.“

Setkání s milovanými osobami

Ti, kdo mají zážitek blízké smrti, se často setkávají se zesnulými přáteli, členy rodiny, a dokonce i s domácími mazlíčky, kteří na ně netrpělivě čekají a zprostředkovávají jim pocit známosti a útěchy.

Vyprávění Bryce Bonda, které se rovněž nachází v knize „Beyond the Light“, popisuje, že slyšel štěkajícího psa: „Skáče mi do náruče a olizuje mi tvář. Cítím jeho vůni, cítím ho, slyším jeho dech a cítím jeho velkou radost z toho, že je zase se mnou.“

Práce, učení a růst

Někteří lidé se zřejmě v posmrtném životě neválí celé dny na obláčcích. Jejich zážitky jsou spíše posmrtnou školou, v níž získávají vyšší vzdělání v oblasti osobního růstu a uvědomění. Popisy této verze posmrtného života se často zaměřují na zodpovězení otázek, jako například: „Proč jsme tady?“ a „Jaký je náš cíl?“.

Dr. George Ritchie, který prožil NDE ve vojenské nemocnici, když mu bylo 20 let, popsal místo, které navštívil: „Otevřenými dveřmi jsem nahlédl do obrovských místností plných složitého vybavení. V několika místnostech se postavy v kápích skláněly nad složitými tabulkami a schématy nebo seděly u ovládacích prvků složitých konzolí blikajících světly. Díval jsem se do místností obložených od podlahy ke stropu dokumenty na pergamenu, hlíně, kůži, kovu a papíru. Zde jsou shromážděny důležité knihy vesmíru, napadlo mě.“

Odeslání zpět

Je zřejmé, že ti, kteří prožili NDE, byli posláni zpět do země živých, jinak by tu nebyli, aby nám vyprávěli své příběhy. Myšlenka, že „ještě nepřišel tvůj čas“, je velmi častým vysvětlením, proč zážitek blízké smrti nebyl trvalého rázu.

K NDE Robin Michelle Halberdierové došlo, když jí byly necelé dva měsíce. Halberdierová se narodila předčasně s nemocí hyalinní membrány, což je forma syndromu dechové tísně. Kupodivu si na svůj zážitek dokázala vzpomenout a začala o něm vyprávět, když se naučila mluvit. Popsala, že se setkala s nezřetelnou postavou, která byla obklopena světlem a vyzařovala ho.

„Postava ve světle mi prostřednictvím něčeho, o čem teď vím, že je to mentální telepatie, řekla, že se musím vrátit, že není čas, abych sem přišla. Chtěla jsem zůstat, protože jsem se cítila plná radosti a tak klidná. Hlas opakoval, že není můj čas. Měla jsem nějaký cíl, který jsem měla splnit, a až ho splním, mohu se vrátit.“

Negativní zážitky

Ne všechny NDE jsou krásné a radostné. Někdy mohou být noční můrou. Don Brubaker utrpěl infarkt a byl 45 minut v klinické smrti. Svůj zážitek vylíčil ve své knize „Absent from the Body: One Man’s Clinical Death, a Journey Through Heaven and Hell“.

„Byl jsem v pekle. Všude kolem mě se ozývalo tiché šumění, jako bych se nacházel uprostřed obrovské skupiny reptajících lidí. Přede mnou najednou stály obrovské černé dveře. Vzduch začal zářit a mihotat se tísnivým žárem. Díval jsem se, jak se dveře otevírají do obrovské hořící pece. Cítil jsem, že mě to jako magnet táhne do středu plamenů – i když jsem se bál vstoupit dovnitř. Byly tam už stovky dalších lidí, kteří se pekli k smrti, ale nebyli mrtví. Jakmile jsem byl uvnitř, dveře se za mnou zabouchly,“ řekl Don Brubaker.

Iluze, nebo realita? Existuje život mimo tento? Bohužel existuje jen jeden způsob, jak to s jistotou zjistit. Ať už je to nebe, peklo, reinkarnace nebo něco úplně jiného, je jasné, že lidé chtějí věřit (a možná dokonce potřebují věřit) v život po smrti.

Zdroj: indiatimes.com