Starověká tajemství levitace: Jak dávné civilizace přemisťovaly několik tun vážící kamenné bloky?

Disponovaly starověké civilizace znalostmi, které byly později ztraceny pro vědu? Měli staří Egypťané k dispozici úžasné technologie, které jim umožnily postavit pyramidy, technologie, na které se jaksi zapomnělo?

Ruiny několika starověkých civilizací od Stonehenge po pyramidy ukazují, že ke stavbě svých monumentů používaly masivní kameny. Základní otázkou je proč? Proč používat kamenné kusy tak obrovských rozměrů a váhy, když stejné stavby mohly být postaveny z jednodušeji zvládnutelných menších bloků, podobně jako dnes používáme cihly a tvárnice?

Mohlo by být součástí odpovědi to, že tito starověcí lidé měli způsob, jak tyto masivní kameny, některé vážily několik tun, zvedat a přemisťovat, aby byl tento úkol stejně snadný a zvládnutelný jako zvedání dvoukilové cihly? Někteří badatelé se domnívají, že starověcí lidé možná ovládali umění levitace pomocí soniky nebo jiné nejasné metody, která jim umožňovala vzdorovat gravitaci a snadno manipulovat s masivními předměty.

Egyptské pyramidy

O tom, jak byly postaveny velké egyptské pyramidy, se vedou debaty již po tisíciletí. Faktem je, že nikdo s jistotou neví, jak přesně byly postaveny. Současné odhady hlavního vědeckého proudu tvrdí, že na stavbu Velké pyramidy bylo zapotřebí 20 let práce 4 000 až 5 000 mužů, kteří používali lana, kladky, rampy, vynalézavost a hrubou sílu.

A je docela dobře možné, že tomu tak bylo. V historickém textu arabského historika z 10. století Abul Hasana Alího al-Masudího, známého jako Herodotos Arabů, je však zajímavá pasáž. Al-Masudi ve své době procestoval velkou část známého světa, než se usadil v Egyptě, a napsal 30svazkové dějiny světa. I on byl ohromen velkolepostí egyptských pyramid a psal o tom, jak byly jejich velké kamenné bloky přepravovány.

Nejprve se podle něj pod kámen, který se měl přemístit, položil „kouzelný papyrus“ (papír). Pak se na kámen udeřilo kovovou tyčí, která způsobila, že kámen levitoval a pohyboval se po cestě vydlážděné kameny a ohrazené z obou stran kovovými tyčemi. Kámen se pohyboval po stezce, napsal Al-Masudi, po vzdálenosti asi 50 metrů a pak se usadil na zemi. Tento proces se pak opakoval, dokud stavitelé neměli kámen tam, kde ho chtěli mít.

Vzhledem k tomu, že pyramidy byly v době, kdy Al-Masudí toto vysvětlení napsal, staré již tisíce let, musíme se ptát, kde své informace získal. Byla to součást ústní historie, která se v Egyptě předávala z generace na generaci? Neobvyklé detaily příběhu tuto možnost vyvolávají. Nebo šlo jen o fantaskní příběh vymyšlený talentovaným spisovatelem, který podobně jako mnozí, kdo dnes obdivují pyramidy, dospěl k závěru, že ke stavbě tak velkolepé stavby musely být použity nějaké mimořádné magické síly?

Pokud vezmeme tento příběh za bernou minci, o jaké levitační síly se jednalo? Vytvářely údery do skály vibrace, které vedly ke zvukové levitaci? Nebo rozložení kamenů a tyčí vytvořilo magnetickou levitaci? Pokud ano, pak nám dnes není známa vědecká odpověď na oba tyto scénáře.

Úžasné megality

Egyptské pyramidy nejsou jediné starověké stavby postavené z obrovských kamenných bloků. Zdaleka ne. Velké chrámy a památky po celém světě obsahují kamenné prvky neuvěřitelných rozměrů, ale o způsobu jejich stavby se toho ví jen málo.

Jupiterův chrám v libanonském Baalbeku má základy, které obsahují tři největší kamenné bloky, jaké kdy byly použity na stavbu vytvořenou člověkem. Odhaduje se, že každý blok váží až 1 000 tun! Žádný dnes existující superjeřáb by ho nedokázal zvednout, přesto jsou k sobě umístěny s takovou přesností, že by se mezi ně nevešla ani jehla. Nedaleko se nachází ještě větší kámen. Známý jako Hadžar el Hibla leží opuštěný v lomu a nikdy nebyl použit. Obrovský obdélníkový blok je však největším kusem kamene, který kdy lidé vytesali, a váží neuvěřitelných 1 200 tun. Odhaduje se, že by bylo zapotřebí síly 16 000 mužů, aby s ním vůbec pohnuli, a představuje obrovskou výzvu pro stroje a technologie 20. století.

Na izolované náhorní plošině v Tiahuanaco v Bolívii, ve výšce 4 kilometrů nad mořem, stojí impozantní monument zvaný Puerta del Sol neboli Sluneční brána. Tato mistrně vyřezávaná brána váží odhadem 10 tun a je záhadou, jak se dostala na své současné místo.
Nan Madol, někdy nazývaný „tichomořské Machu Pichu“, je velká zřícenina na ostrově Pohnpei, hlavním městě Federativních států Mikronésie. Toto ztracené město, postavené kolem roku 200 př. n. l., je tvořeno stovkami na sebe naskládaných kamenných klád, z nichž každá je asi 5 metrů dlouhá. Odhaduje se, že každá kamenná kláda váží asi 2,5 tuny. Není známo, jak byly klády přemístěny a vyzdviženy na místo.

Jaké bylo tajemství, které tyto rozmanité a starobylé kultury ovládaly, aby mohly manipulovat s těmito velkými kamennými bloky? Obrovská zásoba otrocké práce, která napínala lidské svaly a vynalézavost až k hranicím jejich možností? Nebo existoval jiný, záhadnější způsob? Je pozoruhodné, že tyto kultury nezanechaly žádné záznamy o tom, jak byly tyto stavby postaveny. Nicméně téměř ve všech kulturách, kde megality existují, existuje také legenda, že obrovské kameny byly rozpohybovány akustickými prostředky, buď skandovanými kouzly mágů, zpěvem, údery kouzelnou hůlkou nebo prutem (k vyvolání akustické rezonance), nebo trubkami, gongy, lyrami, činely či píšťalami.

Korálový hrad

Jaká škoda, že tato tajemství levitace, pokud vůbec někdy existovala jsou ztracena ve starověku nebo v odlehlosti Himálaje. Zdá se, že pro moderního západního člověka jsou navždy ztracena. Nebo snad ne?

Od roku 1920 začal Edward Leedskalnin, metr osmdesát vysoký, stokilový lotyšský přistěhovalec, stavět v Homestead na Floridě pozoruhodnou stavbu. Během dvaceti let Leedskalnin svépomocí staví dům, který původně nazval „Rock Gate Park“, ale od té doby se jmenuje Coral Castle. Při práci v utajení často v noci dokázal Leedskalnin z velkých bloků těžké korálové horniny nějakým způsobem vytěžit, vytvarovat, přepravit a postavit působivé stavby a sochy svého jedinečného domu. Odhaduje se, že na stavbu zdí a věží bylo použito 1 000 tun korálové horniny.

• Obelisk, který vztyčil, váží 28 tun.
• Zeď kolem Korálového hradu je vysoká 2,5 metru a skládá se z velkých bloků, z nichž každý váží několik tun.
• Na vrcholcích 6 metrů vysokých zdí jsou umístěny velké kamenné půlměsíce.
• Východní zeď střeží 9tunová křídlová brána.
• Největší kámen na pozemku váží odhadem 35 tun.
• Některé kameny jsou dvakrát těžší než největší bloky Velké pyramidy v Gíze.
• To vše zvládl sám a bez těžké techniky. Nikdo nikdy nebyl svědkem toho, jak Leedskalnin dokázal přemístit a zvednout tak obrovské předměty, ačkoli se tvrdí, že někteří špehující teenageři viděli vznášet se korálové bloky vzduchem jako vodíkové balóny.

Leedskalnin byl ohledně svých metod velmi tajnůstkářský, pouze na jednom místě řekl: „Objevil jsem tajemství pyramid. Zjistil jsem, jak Egypťané a starověcí stavitelé v Peru, na Yucatánu a v Asii jen s primitivními nástroji zvedali a usazovali na místo kamenné bloky o hmotnosti mnoha tun.“ Pokud Leedskalnin skutečně znovuobjevil dávná tajemství levitace, vzal si je s sebou do hrobu.

Zdroj: mysteriesrunsolved.com