Probudíte se a nemůžete se hýbat, sotva dýcháte, na hrudi cítíte tíživou bolest a v místnosti tušíte přítomnost zla. Podle webu liveabout.com se jedná o „syndrom staré ježibaby“.
Měli jste někdy podobnou zkušenost? Tyto příhody jsou klasickým příkladem toho, čemu se začalo říkat „syndrom staré ježibaby“. Oběti se probudí a zjistí, že se nemohou hýbat, přestože vidí, slyší a cítí. Někdy mají pocit velké tíhy na hrudi a pocit, že je v místnosti přítomno něco zlověstného nebo zlého.
Název tohoto jevu pochází z pověrčivého přesvědčení, že na hrudi obětí sedí nebo „jezdí“ čarodějnice a činí je nehybnými. Ačkoli se toto vysvětlení v dnešní době nebere příliš vážně, matoucí a často velmi děsivá povaha jevu vede mnoho lidí k přesvědčení, že zde působí nadpřirozené síly – duchové nebo démoni.
Zážitek je tak děsivý proto, že oběti, ačkoli jsou paralyzované, zdánlivě plně ovládají své smysly. Často je totiž doprovází podivné pachy, zvuk blížících se kroků, zjevení podivných stínů nebo svítících očí a tísnivá tíha na hrudi, která ztěžuje, ne-li znemožňuje dýchání. Všechny tělesné smysly oběti sdělují, že se s ní děje něco skutečného a neobvyklého. Kouzlo je zlomeno a oběti se vzpamatovávají často na pokraji ztráty vědomí. Zcela probuzené a zdravé se posadí a jsou zcela zmatené tím, co se jim právě stalo, protože nyní je místnost zcela normální.
V konfrontaci s tak bizarním a iracionálním zážitkem není divu, že se mnoho obětí obává, že je v posteli napadl nějaký zlovolný duch, démon nebo třeba mimozemský návštěvník. Tento jev se vyskytuje u mužů i žen různého věku a zdá se, že se alespoň jednou za život přihodí asi 15 procentům populace. Může k němu dojít ve spánku během dne nebo v noci a jedná se o celosvětový jev, který je zdokumentován již od starověku.
„Ve 2. století ji řecký lékař Galén přisuzoval zažívacím potížím,“ uvádí Encyklopedie duchů a strašidel od Rosemary Ellen Guileyové. „Někteří jedinci trpí opakovanými příhodami v určitém časovém období, u jiných se příhody opakují po celá léta.“
Vědecké vysvětlení
Lékařská věda si je tohoto jevu vědoma, ale má pro něj méně senzační název. Říkají mu „spánková paralýza“ nebo SP (někdy ISP pro izolovanou spánkovou paralýzu). Spánková paralýza vzniká, když se mozek nachází v přechodném stavu mezi hlubokým, snovým spánkem (známým jako REM spánek podle rychlých očních pohybů) a probuzením.
Během REM spánku, kdy sníme, mozek vypne většinu tělesných svalových funkcí, takže se nemůžeme pohybovat jako ve snu – jsme dočasně paralyzováni. Občas se ale stane, že mozek tuto paralýzu po probuzení úplně nevypne. Tento efekt trvá ve skutečnosti jen několik sekund až minut, ale v tomto napůl snovém, napůl bdělém stavu se oběti může zdát mnohem delší.
Přes všechna možná vysvětlení však odborníci na spánek stále nevědí, co způsobuje, že se mozek takto zvrtne, ani proč se to u některých lidí vyskytuje častěji než u jiných.
Přihlásit přes náš web
Ještě nemáte účet? Staňte se členem.