Americký tank Abrams málem následoval sovětský T-80U, který mohl být nasazen v dieselové verzi
Jediná třída hlavních bojových tanků americké armády M1 Abrams se dočkala nové pozornosti poté, co bylo oznámeno, že vozidla budou poskytnuta jako pomoc ukrajinským ozbrojeným silám, jak uvádí server Military Watch Magazine.
Nedávné kontrakty na vývoz vozidel do Polska a na Tchaj-wan, které leží na hranicích s Ruskem, respektive s pevninskou Čínou, již dříve rovněž zvýšily prestiž Abramsu, stejně jako návrh společnosti General Dynamics Land Systems z konce roku 2022 na vývoj radikálně vylepšené varianty nové generace, AbramsX, s automatickým nabíječem a bezpilotní věží, která by snížila požadavky na posádku na tři osoby – což by odráželo předchozí vývoj u čínských, jihokorejských a ruských tanků.
Transfery na Ukrajinu vyvolaly otázky, zda je Abrams vhodný pro ozbrojené síly tohoto válkou zmítaného státu kvůli jeho obzvláště vysokým nárokům na údržbu a spotřebě paliva, a upozornily na kompromis, který přineslo rozhodnutí integrovat do tanku plynový turbínový motor Honeywell AGT1500 namísto tradičního dieselového motoru s nižšími nároky na údržbu. Otázky týkající se účinnosti turbínových motorů zase připomněly jak debatu v Sovětském svazu kolem jeho vlastní třídy tanků T-80 poháněné plynovou turbínou, tak i vývoj experimentálního tanku Abrams využívajícího dieselový motor v 90. letech minulého století společností General Dynamics Land Systems.
Vývoj varianty tanku Abrams se vznětovým motorem byl poprvé zahájen v roce 1997 a byl použit pro jeho exportní verzi, jejíž výhodou byla podstatně jednodušší a časově méně náročná údržba a mnohem levnější výroba. Sovětský tank T-80, který poprvé vstoupil do služby v roce 1976, byl průkopníkem v použití plynových turbínových motorů GTD-1000, ale do značné míry v důsledku toho stál více než třikrát tolik než předchozí tank T-64 podobné velikosti.
Motory GTD-1000 usnadňovaly trvalou jízdu vysokou rychlostí mnohem lépe než dieselové motory tanku T-64, takže byly obzvláště ceněny pro nasazení ve východním Německu pro případný rychlý přesun přes západní Evropu, přičemž rychlejší akcelerace byla spojena s větší tichostí a mnohem rychlejším startováním v podmínkách extrémních mrazů ve srovnání s dieselovými motory. Nicméně jejich extrémní náklady, více než desetkrát dražší než ekvivalentní dieselové motory, a schopnost dieselových T-72 urazit téměř čtyřikrát delší vzdálenost mezi údržbami, do značné míry kvůli rozdílům v motorech, vedly ministerstvo obrany k tomu, aby začalo zkoumat možnosti pro variantu T-80 s dieselovým pohonem.
Rozdíl v nákladech a účinnosti, který dával přednost tankům poháněným vznětovými motory, vedl k vývoji levnější varianty T-80 poháněné vznětovými motory, T-80UD, která vstoupila do služby koncem 80. let. Než rozpad Sovětského svazu program ukončil, bylo vyrobeno několik stovek kusů. Umístění výrobního závodu Malyšev na Ukrajině znamenalo, že po rozdělení obou států nemohl zůstat v provozu bez podpory průmyslové základny v Rusku, zatímco v samotném Rusku byly T-80 poháněné plynovými turbínami z velké části vyřazeny ze služby. Ty, které zůstaly, působily především v Arktidě, kde byly jejich schopnosti velmi vhodné pro tamní klima. Většinu dieselových T-80UD zdědila Ukrajina, ale koncem 90. let je prodala Pákistánu, takže její armáda se musela spolehnout na mnohem starší a méně výkonné T-64, což platí dodnes. Mnohé z výhod T-80UD oproti ostatním variantám T-80 se podobně uplatnily i v programu Abrams.
V případě tanku Abrams bylo při testech zjištěno, že vznětový motor MT-883 V12 poskytuje stejnou úroveň pohyblivosti a „žádný rozdíl v detekci, identifikaci cíle nebo přesnosti hlavní zbraně“, přičemž testy potvrdily, „že výkon tanku se vznětovým motorem nemění a že má výrazně nižší provozní náklady“. Plynové turbínové motory se nicméně používaly i nadále, ačkoli kdyby zahraniční klienti výslovně požadovali vznětový motor, pak by se taková úprava mohla potenciálně uskutečnit.
Druhý pokus společnosti General Dynamics Land Systems o integraci vznětového motoru začal v roce 1999 s použitím nového motoru AVDS 1790 V12 a podle časopisu Armor by poskytoval „stejný výkon jako plynová turbína … přinese 50procentní zvýšení dojezdu díky zvýšené účinnosti paliva a 37procentní snížení nákladů na údržbu díky větší jednoduchosti a vyšší pospolitosti s komerčními vznětovými motory“. Ani tento návrh nebyl nikdy přijat, ačkoli společnost General Dynamics nadále vytrvale hledala alternativy k turbínovým motorům, což vyvrcholilo integrací hybridního diesel-elektrického pohonného systému do návrhu AbramsX z roku 2022. Opět se však zdá, že se mu nepodařilo získat pozornost Pentagonu.
Nejblíže úspěchu při získávání objednávek na variantu Abramsu s dieselovým motorem byl jihokorejský program Hyundai K1, který byl úzce odvozen od amerického tanku, vyvinut s výraznou podporou společnosti Chrysler a poprvé vyrobil vozidlo pro aktivní službu v roce 1987. Vozidlo mělo srovnatelnou pohyblivost a mnohem nižší provozní náklady a mělo být vyrobeno více než 1500 kusů, ačkoli kvůli povaze smluv o převodu technologií nemohlo být uvedeno na trh, aby konkurovalo původnímu tanku Abrams pro export.
Vzhledem k tomu, že tanky Abrams nejsou nasazovány v podmínkách, které by se podobaly extrémním arktickým podmínkám, v nichž se používají především ruské tanky T-80, neexistence diesel-elektrické varianty více než 30 let po skončení studené války nejenže způsobila velmi značné náklady jak pro americkou armádu, tak pro mnoho zahraničních zákazníků, ale také omezila životaschopnost vozidla pro ukrajinskou armádu – očekává se, že německý Leopard 2 a britský Challenger 2 budou pro provoz mnohem praktičtější.
Zdroj: militarywatchmagazine.com, redakce