M-84: Jugoslávský tank mohl změnit dějiny. Dnes je jen archivním záznamem

V devadesátých letech se Írán i Indie ocitly na rozcestí. Potřebovaly modernizovat své tankové síly. Přirozeným dodavatelem by tehdy byla Ruská federace.

Obě země však zvažovaly jinou cestu. Chtěly tanky nebo technologie z Jugoslávie. Konkrétně model M-84. Ale proč se tento plán nikdy nenaplnil?

M-84 byl jugoslávskou verzí sovětského tanku T-72. Ale nebyla to prostá kopie. Stroje M-84 měly lepší zaměřovací systémy. Mimo to také lepší motory a obecně vyšší úroveň elektroniky. V mnoha ohledech šlo o pokročilejší variantu. To z něj činilo atraktivní volbu pro státy, které nechtěly být zcela závislé na Moskvě.

Indie se v té době snažila modernizovat své T-72M1, které nakoupila od Sovětů. Plánovala spolupráci s jugoslávským obranným průmyslem. Ten měl dodat technologie a vybavení potřebné pro modernizaci. Dohoda zahrnovala i rozsáhlý desetiletý kontrakt na modernizaci až tisícovky starších tanků T-55 a Vijayanta. Ty měly dostat nový systém řízení palby podobný tomu z M-84.

Na začátku vše vypadalo slibně. Indie převedla první splátku ve výši 30 milionů dolarů (přibližně 694 milionů korun). Jugoslávci začali s výrobou komponentů. Pak ale přišla válka. Rozpad Jugoslávie zasáhl celý obranný průmysl. Výroba se zastavila. Projekty padly. Indie se od plánů s Jugoslávií odvrátila. Zvolila ruský model T-90S.

Situace v Íránu byla jiná, ale se stejným výsledkem. Teherán měl zájem koupit licenci na výrobu M-84. Projekt ale nikdy nepřekročil fázi úvah. Kvůli geopolitickým problémům a jugoslávské válce z toho sešlo. Írán proto koupil licenci na výrobu ruského T-72S. Tanky vyráběl pod označením „Shildan.“

Nakonec tedy ani Indie, ani Írán z plánované spolupráce s Jugoslávií nezískaly, co si původně představovaly. Obě země se obrátily zpět na Moskvu. Ale myšlenka, že by se jugoslávské M-84 staly základem obrněných sil těchto dvou států, je ukázkou toho, jak geopolitika často přetváří směr technického vývoje.