M114A1: Ukrajina nasazuje americké houfnice z 2. světové války

Na Ukrajině teď používají americké houfnice M114A1. Tyto kousky pamatují ještě druhou světovou válku. Ale i tak je ukrajinská armáda oprášila a zapojila do bojů.

Záběry ukazující ukrajinské dělostřelce při výcviku s těmito houfnicemi se objevily teprve nedávno. A je to docela zajímavá podívaná. M114A1 se totiž začala vyrábět už v roce 1941 a poslední kus sjel z výrobní linky někdy kolem roku 1953. Takže se bavíme o pořádně starém „železe“.

M114A1 má ráži 155 mm, ale délka hlavně je spíš menší – jen 23 až 24,5 ráže. Dostřel tak končí na nějakých 14,6 kilometru. Což dnes není nic moc. Pro srovnání: sovětská D-20 se dostane až na 17,4 km.

K tomu si připočítejte pomalou kadenci – jen dva výstřely za minutu. A máte jasný obrázek: rychle vystřelit a zmizet? Tady to opravdu nehrozí. Navíc v době, kdy na každém kroku číhají drony, je to závažný problém.

Jedna z možností, jak tyto staré kousky udržet aspoň trochu v bezpečí, je zakopat je do země. Toto řešení teď používá jak Ukrajina, tak Rusko. Rusové třeba tímhle způsobem „schovali“ své samohybné houfnice Hyacint-S. Je to sice nouzové řešení, ale lepší než nic. Dá se tak aspoň trochu prodloužit životnost houfnice, která by jinak byla snadným cílem.

Zní to možná bláznivě, ale v 80. letech se některé evropské země pokusily M114A1 vylepšit. Dánsko, Norsko a Nizozemsko přišly s verzí M114/39. Ta měla delší hlaveň – 39 ráží místo původních 24. A výsledek? Dostřel až 32 km s tou správnou municí.

Jenže problém je, že taková úprava není jen tak. Vyžaduje kompletní výměnu hlavně a složité úpravy. A podle toho, co víme z Ukrajiny, nic takového se tam zatím neděje.

Ukrajina prostě vzala, co bylo. A snaží se z toho vytěžit maximum. Houfnice M114A1 sice není žádný technologický zázrak, ale když ji dobře zakopete a použijete správně, pořád dokáže něco trefit. A to se v téhle válce počítá.